Projekt skončil v roce 2013

zpět na detail: Neztratit víru v člověka: Protektorát očima židovských dětí

seznam všech úvah

ÚVAHA: Neztratit víru v člověka: Protektorát očima židovských dětí

„Neztratit víru v člověka: Protektorát očima židovských dětí“ je název workshopu, který mě ze všech tří workshopů absolvovaných v rámci projektu Pedagogika v praxi zaujal nejvíce. Již na střední škole jsem využila možnosti navštívit přednášku ženy židovského původu, která jako dítě přežila holocaust. Vyprávění této dnes již samozřejmě postarší dámy o svých zážitcích z koncentračního tábora mě nadchlo. Ovšem neméně příjemně překvapená jsem byla i z projektu PVP o židovských dětech v dobách 2. světové války. Problematika holocaustu je svým způsobem pozoruhodná. Dnešnímu člověku vyrůstajícímu v demokracii se až nechce věřit, jak vůbec bylo možné, aby stát vyčlenil a následně důmyslně likvidoval určitou skupinu svého vlastního obyvatelstva. Jsme zvyklí na svobodu všech bez ohledu na náboženské vyznání či rasovou příslušnost a vyprávění o útlaku Židů na nás působí málem jako z jiného světa.

Proto, aby se antisemitismus uchytil mezi veškerým nežidovským obyvatelstvem, bylo nutné zorganizovat rozsáhlou protižidovskou propagandu. Nenávist vůči Židům byla pěstována již u dětí školního věku. Na workshopu jsme byli seznámeni i s německou čítankou „Der Giftpilz“, což v překladu znamená jedovatá houba. Na titulní straně čítanky byla vyobrazena jedovatá houba znázorňující Žida. Později jsem si na webových stránkách projektu „Neztratit víru v člověka…“ našla ukázky obsahu čítanky. Všechny články v ní byly zaměřeny protižidovsky. Ovšem žádné metafory či narážky. Židé zde byli podrobně popsáni. Mají zahnuté nosy, „negroidní vlasy“, zahnuté nohy a z očí jim kouká zločin. Autor čítanky se nestydí spojovat židovství se zločinectvím všeho druhu, krádežemi počínaje, vraždami konče. Po zhlédnutí těchto ukázek jsem už více dokázala pochopit hajlující davy blonďatých Hitlerjugend. Byli od dětství formováni nacistickou propagandou, není divu, že antisemitistický názor přijali za svůj. Méně pochopitelné však je, kolik dospělých lidí, kteří již měli dostatek rozumu, aby si mohli vytvořit vlastní úsudek, se nechalo přesvědčit o škodlivosti Židů. Možná Němci v Adolfu Hitlerovi viděli záchranu od hospodářské krize a názory jeho a jeho přívrženců přijali za své se vším všudy. Možná sehrál roli (asi především u ortodoxních katolíků) i fakt, že Židé ukřižovali Krista. Nicméně Židé začali být pronásledováni, aniž by existoval objektivní důvod. O to více musely být ponižující všechny zákazy a příkazy namířené proti židovskému obyvatelstvu. Nesmět chodit do restaurací nebo hrát si s ostatními dětmi na dětském hřišti, povinnost být označen Davidovou hvězdou… A to byl teprve začátek. Později povinnost přestěhovat se do určených ghett a zákaz stýkat se s osobami mimo ghetto a nejstrašlivější tečkou bylo „vyřešení židovské otázky“ transportem do koncentračních táborů. Až se nechce věřit, čeho všeho byli nacisté schopni. Zvěrstva prováděná v táborech by nikdy neměla být zapomenuta. Myslím, že by nebylo ke škodě, kdyby se do vyučovacích osnov základních škol zahrnula i exkurze do Osvětimi či jiného tábora. Snad by potom nevyrůstali noví neonacisté tvrdící, že holocaust nebyl. Byla bych pro, aby propagace neonacismu byla trestána přísněji. Strašlivá historie zvaná holocaust se již nesmí opakovat.