Projekt skončil v roce 2013

zpět na detail: Neztratit víru v člověka: Protektorát očima židovských dětí

seznam všech úvah

ÚVAHA: NEZTRATIT VÍRU V ČLOVĚKA – PROTEKTORÁT OČIMA ŽIDOVSKÝCH DĚTÍ

Na den 14. dubna jsem se přihlásila na můj prozatím třetí workshop s názvem Neztratit víru v člověka – protektorát očima židovských dětí. Protože mým druhým oborem je historie a zajímám se o dějiny židů v českých zemích v období středověku, musela jsem se zkrátka přihlásit. Nejdříve byla kapacita obsazena, později jsem se však mohla radovat z uvolněného místa. Samotný název a kraťoučký popis workshopu dával tušit, že nepůjde o veselé téma. Židé si v průběhu dějin prošli mnohými útrapami a Druhá světová válka pro ně byla tvrdou zkouškou. A jak probíhal workshop? Celý jej měla v režii mladá hezky oblečená sympatická paní, která vyprávěla osudy židů za Protektorátu a za Druhé světové války, představila stejnojmennou putovní výstavu a k dokreslení představ o oné těžké době využívala promítání obrázků, fotek a krátkých klipů na plátno.

Celkově to bylo velice působivé, myslím, že jsem si všichni do jednoho připomněli a uvědomili tu hrůzu, co museli lidé prošlí koncentračními tábory zažít. I když, lze to vůbec? Vždyť jejich utrpení a strádání bylo nesmírné.
Struna emocí v nás se rozezněla o to intenzivněji, když jsme sami měli ve skupinkách projít knihu z výstavy, a v ní vyhledat odpovědi na otázky a další zajímavá fakta. Umocněno to bylo tím, že hlavní hrdinové skutečných příběhů byly děti. Kniha obsahovala obrázky, ukázky dětské tvorby z ghetta včetně krátkých veršů a přání. Hlavními body byly životní příběhy šesti židovských děti transportovaných do pracovních či vyhlazovacích táborů. Mnozí přišly o celou rodinu a všechen majetek. Nejdříve se židé stříleli, až později vznikaly vyhlazovací tábory. Existovalo tzv. ghetto beze zdí – zde židé žili v neohraničeném prostoru, avšak nesměli skoro nic, ani se pohybovat mimo území, například městskou čtvrť. Co bylo ale děsivé, je to, že samy židovské obce musely participovat na svém zničení a Terezín byl zcela zvráceně využíván nacistickou propagandou a prezentován jako židům darované město.

Zhodnocení workshopu? Z lidského i historického hlediska velice přínosný, podán atraktivní zajímavou formou, která posluchače vtáhla, donutila ho vcítit se do týraných bezmocných nevinných lidí, zamyslet se nad palčivým tématem ideologie a násilí a rovněž nás aktivizovala při skupinové práci. A mínusy? Snad jen zrada techniky a málo času na pečlivé prostudování obdržených materiálů. Určitě bych workshop doporučila i dalším, a to nejen studentům vysokých škol. O holocaustu slyšel snad každý, nicméně zde šlo o komplexnější pestřejší pohled na událost, která se moderními dějinami táhne jako velký šedý stín.