Projekt skončil v roce 2013

zpět na detail: Učitel a teenageři: Jak s úsměvem vydržet ve třídě a školství

seznam všech úvah

ÚVAHA: Krásná práce pedagoga

Pedagogická praxe ve třetím ročníku – někdo se nemůže dočkat od prvního dne a někdo, třeba já, se při té představě orosí studeným potem. Říkejte tomu třeba karma nebo osud, pro mě však byla noční můrou vidina vyučování ve třídě, kde by se žáci chovali jen z poloviny tak, jako já sám při mém studiu na základní, nedej bože střední škole, ještě k tomu pozorován neznámým pedagogem. Navíc jistě znáte ty dnešní děti, malé zplozence pekla. Je tedy vůbec možné přežít nastávajících 40 let aktivního vyučování?

Workshop Mgr. Eibenové s názvem „Učitel a teenageři: Jak s úsměvem vydržet ve škole a školství“, mi dal jasnou odpověď. Nejen, že byla paní lektorka živá, ale dokonce hýřila humorem a pozitivní energií. Během celého workshopu se jistě zcela radikálně změnil názor většiny účastníků na práci ve školství navzdory všemu, co se o pedagogickém zaměstnání dozvídáme ve škole, konkrétně například o veškeré odpovědnosti, kterou kantoři za žáky nesou, o nízkých platech, časové náročnosti a tak vůbec. Kdo by si po tomhle mohl představovat práci učitele jako zábavu? Paní lektorka se s námi však podělila o mnoho ze svých dlouholetých zkušeností se školním procesem a zvedla morálku zúčastněných.

Ve školství panuje mnoho zažitých klišé. Tu o kvalitě a chování žáků či výkonnosti mladých sotva dostudovaných kantorů nebo naopak o vyučovacích metodách zkušenějších. Kde je tedy ten zakopaný pes školství? Problém se zdá být v kantorech samotných. Jak jinak vysvětlit rozdíly mezi chováním žáků u jednotlivých pedagogů? Autorita a schopnost si ji udržet, je tím pomyslným ukazatelem kvality pedagoga. Sám s oblibou vzpomínám na paní učitelku, se kterou naše třída strávila většinu hodin fyziky v naprosté tichosti a svorné práci. A to včetně propadnuvších starších žáků, kteří u jiných učitelů nebyli stejným příkladem mravnosti, jako v hodinách paní fyzikářky, i přes její na každém rohu proklínanou metodu frontální výuky. Na druhou stranu učitel, který mě ovlivnil nejvíce, byl její pravý opak. Náš učitel ze střední oplývající sprostými pohádkami, nevybíravými poznámkami a božskou hrou na kytaru.
Vypadá to, že onu pomyslnou hranici mezi autoritativním a přátelským přístupem k žákům si musí každý kantor najít sám. Učitelů jako je Mgr. Eibenová znám z vlastní zkušenosti jen hrstku, vždy jsou to však výrazné osobnosti a jsou zářným příkladem toho, že práci pedagoga lze vykonávat a to dokonce i s úsměvem. Výrazně mě povzbudilo i setkání s jednou takovou profesorkou přednášející na Univerzitě Palackého a jejím prohlášením, že práce pedagoga základní školy může být opravdu krásná.