ÚVAHA: Neztratit víru v člověka: Protektorát očima židovských dětí

Když jsem si pročítal nabídkou workshopů na letní semestr, jeden mě zaujal o poznání více než zbylé. Byl jím workshop s názvem Neztratit víru v člověka. Mezi těmi všemi workshopy zabývajícími se ryze pedagogickou činností působil tenhle jako pomyslná pěst na oko, byl prostě jiný. A já jakožto velký zájemce o historii jsem si ho proto nemohl nechat ujít. Myslím si, že o problému holocaustu a židovství všeobecně toho vím vcelku dost, takže jsem byl opravdu zvědavý, zda li mi to přinese něco nového a zda li mě to může ještě nějak obohatit.

Workshop samotný byl veden interaktivní cestou, opírající se o práci v menších skupinkách. Celé téma se vztahovalo k putovní výstavě, jenž se honosí stejným názvem jako workshop. Celou problematikou nás prováděla sympatická Mgr. Marie Zahradníková, z jejíhož výkladu byla znát její předchozí přednášková činnost a velká zainteresovanost do daného problému. Zhlédli jsme i kratičký film „Nedokážu pochopit“ a výklad byl doplněn obrázky, leč technika je věc zrádná a i tady s ní byl neustále nějaký problém. Po úvodním výkladu přišla hned zásadní otázka. Jak je možné, že se počty obětí u mnoha historiků tolik liší? Přímo odpovězeno nebylo. Každý si o tom musí udělat vlastní obrázek. Poté už přišla na řadu práce ve skupinkách a následné prezentace jednotlivých skupin. Celkově to bylo velmi poučné a musím uznat, že mě to obohatilo. Nicméně se stále nemůžu v dnešním světě zbavit dojmu, že se z holocaustu stal velmi výnosný byznys...krvavý byznys. Točí se drahé filmy. Píší se tisíce knih nevalné kvality a na to základní už se zapomíná. Tím jsou otázky proč se tak stalo a jaký to má dneska důsledek. Je naivní a hloupé holocaust v dnešní době zpochybňovat, ale pořád se k němu vracet taky nemůžeme. Minulost je plná obdobných situací, jen je nemáme v tak živé paměti. Od spekulací o systematickém vyvražďování které probíhalo v pravěku mezi našimi přímými předky a neandrtálci, přes fakty doložené vysídlování a vyvražďování Maurů během španělské reconquisty až po systematické vyvražďování různých etnických skupin v Americe. A to již buď původními členy jednotlivých říší nebo později bílými kolonizátory. Takže vlastně nic nového pod Sluncem. Byla válka a během válek se vždy dějí na civilním obyvatelstvu značné zvěrstva. Ani dnešní konflikty nejsou výjimkou. Možná si řeknete, že mám poněkud radikální názor, ale fakta obelhat nejde. Navíc pokud se o problém židovství budete zajímat více, tak zjistíte opravdu překvapivé informace. Před 2. světovou válkou tvořili Židé(ortodoxní) uzavřené skupiny. Rád je tenkrát měl opravdu jen málokdo a šlo to s nimi z kopce. Válka jim tak i přes všechno to utrpení pomohla. Jen díky ní je přestaly masy lidí nenávidět, jen díky ní mají dnes Židé svůj vlastní stát. Je třeba na všechno nahlížet z více stran. Vše zlé může být pro něco dobré.

Ale zpátky k workshopu. Cíle bylo určitě dosaženo. Uvědomili jsme si všichni jaké hrůzy se před a během 2. světové války děly. Bylo to podáno poutavě i poučně zároveň, jen toho času by bylo potřeba asi daleko více. Ale s časovým presem jsem se setkával i u ostatních workshopů, takže se není čemu divit, že u tak obsáhlého tématu nestačil. Čekal jsem spíše nudnou přednášku, zprostředkovanou nějakým historikem. Místo toho se mi dostalo „svěží“ přednášky ze které jsem odcházel opravdu s dobrým pocitem. Jsem rád, že se v tomto cyklu našlo místo i pro tak rozdílné téma.