ÚVAHA: Jste připraveni na zařazení dětí se specifickými potřebami do běžné ZŠ?

Pro svou úvahu do předmětu Pedagogika v praxi 2 jsem si vybrala téma dětské mozkové obrny z workshopu s názvem, Jste připraveni na zařazení dětí se specifickými potřebami do běžné ZŠ? Tento workshop se konal dne 24.3 2011.

omega replica watches Z počátku jsem byla malinko zklamaná, jelikož se měla dostavit ještě jedna paní na vozíčku, která měla vykládat o začleňování handicapovaných do společnosti, pravděpodobně také dost ze svých vlastních zkušeností. Zajímalo mě toto téma, hlavně protože studuji obor speciální pedagogika.

Nakonec jsem byla mile překvapená tím, jak jsme krásně vyplnili čas, který jsme měli navíc.
Na workshop nám přišla maminka s dvěma syny (dvojčaty), oba se potýkaly s nemocí jménem dětská mozková obrna (jednoho to postihlo více, druhého méně). Velmi mě překvapilo, jak k nám byla tato sympatická a rázná paní velmi otevřená. Vykládala nám o svých vlastních zkušenostech se svými dětmi, ukázala nám dokonce i nějaké jejich fotky z akcí apod.

Myslíte si, že je tato nemoc natolik vážná, že s ní děti (lidé) nemohou žít normální plnohodnotný život? Omyl v podání této statečné maminky s povoláním zdravotní sestry by se vám mohlo zdát, že s vydřeným úsilím, pílí, snahou a chtíčem něčeho dosáhnout je možné téměř vše. Něco asi bude na tom, jak se říkává: Jaký si to uděláš, takový to máš.

Tím chci říci, že pokud člověk s nějakou nemocí vzdá boj, který ani nezačal, nedivme se, že je na tom tak, jak je, ať už hovoříme o fyzickém nebo psychickém stavu. Neříkáme také nadarmo, že bez práce nejsou koláče. I tato větička se dá přirovnat k tomu, co jsem odposlouchala na tomto zajímavém workshopu.

Abyste si blíže představili výše zmíněné věci, zmíním se o některých debatách. Tato maminka měla dvě nějakým způsobem postižené děti, rozhodla se však, že chce, aby byli v životě, co možná nejsamostatnější.

Což musíme uznat, úžasná volba maminko! No uznejte sami, kdo se má v životě lépe? Dítě s mozkovou obrnou, kde ho celá rodina lituje, pomalu izoluje od okolního světa a dělá za něj vše i to, co by mohl zvládnout sám nebo dítě, které má razantní, přísnou, svým způsobem nemilosrdnou maminku, která za každých podmínek dodržuje cvičení a učí své dítě tvrdé realitě a samostatnosti?? No samozřejmě, že většině z nás přijde ta druhá možnost logicky rozumnější a do budoucího života praktičtější.

Po tomto workshopu jsem si také spoustu věcí uvědomila. Bavili jsme se i o způsobech integrace, zdali za každou cenu dítě integrovat mezi zdravé děti nebo ne. Co myslíte? Toto dle mého názoru taky není jednoduché a líbil se mi postup této maminky, která si vyzkoušela to i ono a rozhodla se podle toho, co je nejlepší pro její dítě. Nehleděla na to, kolik ušetří času nebo snad benzínu při odvozu do školy a to se taky dost cení, zejména v dnešní době, kdy každý pořád spěchá a hledá tu nejjednodušší variantu hlavně pro sebe samého.

Z mého pohledu vypadají jako spokojená rodina a hlavně zůstali rodinou úplnou, což se dnes tak často nevidí ani u normálních rodin, lépe řečeno rodin, které nepostihla taková, jak by někdo mohl říci katastrofa, já bych to spíš nazvala nečekanou událostí, jakou je např. právě více či méně postižené dítě.

No nepřijde vám potom trochu hloupé, když jsou někteří tatínkové zklamaní, že se jim narodí zdravá holčička místo chlapečka? No mně teda jo…