Projekt skončil v roce 2013

zpět na detail: Mentální anorexie a bulimie – novodobé projevy nepřijetí sebe

seznam všech úvah

ÚVAHA: Anorexie a bulimie

Rozhodla jsem se napsat úvahu na téma anorexie a bulimie, především z toho důvodu, že sama znám dívku, která se s bulimií potýkala. Výběr tohoto tématu pak také ovlivnilo především to, že i učitel může odhalit tyto nemoci u svých žáků a proto jsem chtěla vyjádřit svůj postoj k této problematice. Být krásná v této době znamená především být hubená. Dnes je pryč doba, kdy kyprost znamenala krásu. Je podivné, že za všeobecně krásné se nepokládá vysportované tělo, ale tělo vyhublé. Pokud vím tak se bulimie a anorexie objevují většinou v období puberty a chápu proč tomu tak je. Všichni puberťáci jsou nevyrovnané osobnosti, to samozřejmě souvisí s poblázněnými hormony a jejich sebevědomí je většinou nejisté. V této době se změní postava dívek z dětské na ženskou a celé tělo je jaksi kulatější. Toto období dospívání a zakulacování je podle mého názoru nejvíce rizikové pro uchýlení se k bulimii či anorexii. To byl právě případ i mé spolužačky ze základní školy. Většina kluků se jí tehdy posmívala, a přestože nebyla jediná, komu se smáli, rozhodla se radikálně zhubnou. Přestože jsme byli velmi dobrý kolektiv, nikdo z nás dlouhou dobu nic nepozoroval. Dodnes nevím, jak jsme si toho tak dlouho nemohli nevšimnout a nejvíce mě zaráží, že ani učitelé nic nevypozorovali. Myslím, že právě lidé, kteří jsou s dotyčným nejvíce ve styku, by měli zareagovat jako první. Bohužel tomu často tak není a rázné zakročení se odkládá na později. Jenže později už je většinou pozdě a někdy už příliš pozdě. Nepřestává mě udivovat, kde se vzal ideál krásy ve vyhublých modelkách, které jsou často na hranici kolapsu a v jejich retušovaných fotografiích. To je podle mého názoru hlavní příčina anorexie a bulimie. Kdyby bylo ideálem krásy vysportované tělo, pravděpodobně by mnohem více lidí dřelo své tělo v posilovnách, než trýznilo hladem. Ráda bych znala nějaký recept, jak přesvědčit většinu společnosti, že tělo se má skládat z více než kostí a kůže. Přestože se o těchto nemocech v poslední době začalo více mluvit, zdá se mi, že osvěta stále není dostatečná a často se vše bere na lehkou váhu. Spíše mi přijde, že se tu a tam objeví pouze nějaký štěk, který na tuto problematiku poukáže a pak je zas ticho. Možná by spíše pomohla nějaká ucelenější kampaň. Řada lidí tuto problematiku zná pouze okrajově, a přesto si myslí, že ji znají dokonale. To je také asi jedna z příčin proč pořád obě tyto nemoci dokážou vítězit nad člověkem. Myslím, že řada lidí si vůbec neuvědomuje, jak jsou tyto nemoci vážné. Málokdo si umí opravdu představit, že v dnešní době může někdo umřít, dá se říci, hlady.