Projekt skončil v roce 2013

zpět na detail: Jazyk a gender

seznam všech úvah

ÚVAHA: Jazyk a gender

V této úvaze bych ráda sdělila své dojmy z workshopu Jazyk a gender, a možná tak trochu i své dojmy z reakcí ostatních na něj. Byla to asi nejdelší diskuze po workshopu, kterou jsem v rámci pedagogiky v praxi zažila. A vlastně se tomu ani nedivím. Kdykoli se začne hovořit o tématu muži a ženy, je to vždycky tak trochu ,,na dlouhé lokte“. A kdyby se mělo měřit, kolik stohů papíru padlo v těchhle diskuzích o tom, kdo to má horší, myslím, že bychom se nedopočítali. A vlastně i já tímto přihazuji na stoh. Ne proto, že bych si myslela, že spor mezi muži a ženami rozetnu, ten tady nejspíš bude pořád, ale proto, že bych chtěla, aby i na straně hovořící PRO tento workshop ležel aspoň jeden list. Na rozdíl od předchozí referentky mi práce paní Valdrové připadá užitečná. A chtěla bych ji tímto vyjádřit podporu.

Na moji obranu nejsem zakomplexovaná, alespoň doufám, ani nijak zapšklá vůči mužům, naopak. To jen tak na začátek, aby nebyla označena za feministku. Mám totiž dojem, že slovo feministka je u nás užíváno výhradně v negativním slova smyslu. Původní smysl, a sice stejná šance pro muže i ženy, už se asi i vlivem médií vytratil. Za další i já jsem ráda ženou. Z hlediska předsudků jsem typickou ženou, nerozumím matematice, technice a je mi jedno, jestli vyhraje Sparta nebo Slávie. Studuju humanitní vědy a mám pečovatelské sklony, mám ráda umění, tudíž jsem založená spíše emocionálně než racionálně, a to se někdy projevuje tím, že brečím u filmu, i když vím, že je to jenom film. Ale našly by se i jiné charakteristiky, jenomže s těmi bych už nebyla tak snadno zařaditelná do škatulky ,,žena“. Kam tím mířím? Ženy a muži jsou odlišní, to jistě. Na jednu stranu toto můžeme poeticky vykládat jako harmonické spojení dvou protikladných sil, jin a jang. Na straně druhé je tu nebezpečí sklouznout ke stereotypům, které ubližují. ,,Holčičky musí být vždycky poslušné a milé.“ ,,Chlapi nepláčou.“ atd.

Problém je v tom, že o takovýchto stereotypech by většina lidí řekla, že jsou hloupé, nepřikládáme jim význam, ale přesto v jazyce přežívají. A znáte to pořekadlo o stokrát opakovaném nesmyslu, který se stává pravdou. Jazykem totiž nejen popisujeme svět kolem nás, ale taky ho utváříme. Ráda bych jednou svým dětem vysvětlila, že můžou v životě dělat, co budou chtít, bez ohledu na předsudky o pohlaví. Chiruržka je zatím divné slovo, ale není divné povolání pro ženu. Stejně tak jako učitel na 1. stupni ZŠ není divný. Nezvyklý, ale ne divný.

A k onomu pověstnému oslovení ,,milí studenti“ či ,,milí studenti a milé studentky“. Samozřejmě že nikoho nebudu kamenovat za to, když mě osloví ,,studenti“, ale více mě potěší oslovení druhé…je to pro mě signál takového zdvořilého ohledu, signál, že i ke mně jako k ženě se hovoří. Já vím, možná se to zdá nepodstatné nebo pro někoho směšné, ale někde se začít musí. A jazyk je velmi dobrý začátek.
,,Tak se zdá, že jsme více ovládáni slovy, než jimi vládneme sami“
Karel Čapek

P.S.: v úvaze jsem se zabývala spíše postavením žen, určitě by stálo za to, zamyslet se i nad situací dnešních mužů, protože ani ti to nemají lehké. Ale to už by byl námět snad na další úvahu, na další workshop.