Úvahy /

ÚVAHA: Tvorba projektů na 1. stupni základních škol

Dne 4.11.2011 jsem se zúčastnila workshopu „Tvorba projektů na 1. stupni základních škol“. Tato zkušenost mě výrazně obohatila a donutila k zamyšlení se nad současnou situací školství.

Už hodně dlouho se mi nestalo, že bych se setkala s pedagogem učícím na základní škole, který by k současné situaci školství přistupoval s nějakou dávkou optimismu, radostí z práce, který by měl snahu nějak inovovat současně zavedený systém školství apod. Možná jen narážím na nesprávné osoby, možná jsem si tyto reakce a poznámky vysvětlila špatně anebo možná je také pravdou to, že takových lidí čím dál tím více ubývá. Proč nabízet nový a zábavný pohled dětem na učivo, když stejně na druhém stupni základní školy či střední škole své iluze ztratí? Proč se snažit děti zaujmout, motivovat ke zdravé soupeřivosti, navodit jim úsměv na tváři, když se jich rodiče zeptají na uplynulý den ve škole?

Mnozí mohou namítnout, že je to ztráta času, že děti na prvním stupni se potřebují naučit především číst, psát a počítat. To samozřejmě ano, však o to děti ochuzeny nebudou, ale proč jim to nezprostředkovat formou, která je jim blízká?

Mimo zřejmých důvodů jako je přiblížení probíraného tématu dětem poutavou formou, dobrá nálada a motivovanost dětí, je určitě nezbytné podtrhnout fakt, že dítě naváže lepší, přátelský kontakt s učitelem a ten pak lepší kontakt s rodičem. Co je důležité, je také otázka velmi často zmiňovaného šoku, který všechny děti absolvují při přechodu z mateřské školy do školy základní. Místo hraček, „hracího koberce“ a stolečků na svačinu, jsou ve třídě lavice, kde každý má své místo, na kterém stráví většinu školního dne, před sebou má tabuli a učitele,… Tím, že se s učitele stane kapitán lodi nebo Willy Fog na své cestě kolem světa a třída bude vyzdobena obrázky a výtvory s pohádkovým tématem, jenž děti příjemnou a nenásilnou formou také postupně naučí všechny znalosti a dovednosti, které se od dítěte na prvním stupni ZŠ očekávají, dosáhneme toho, že dítě bude do školy vstávat každé ráno s radostí. A co je pro mě osobně velice vděčný postřeh je i skutečnost, že se dětem touto formou také vštípí principy morálního chování a základních běžných situací v lidském životě (hlídat si svůj majetek a nést za něj zodpovědnost, umět se domluvit a komunikovat s ostatními spolužáky,...).

Abychom však nezůstali jen u pozitiv, je jistě důležité zmínit i jistá rizika, které nám tento přístup může přinést. Asi nejzávažnějším z nich by byla situace, kdy pedagog překročí únosnou míru nápadů, co se týče jejich proveditelnosti, ale zvláště pak hranice, za kterou dítě může dojít. Jestliže se pedagog ocitne na úrovni dítěte a zapomene na svou pozici, která je tímto způsoben zjemněna, ale existuje, může dojít k tomu, že dítě též překročí hranice a z učitele se pro něj stává kamarád, u kterého nepovažuje za nutné respektovat jeho autoritu. Druhým problémem je dle mého názoru určitá individuální materiální a sociální omezenost pro jednotlivé školy a v neposlední řadě je to ochota učitele věnovat svůj čas přípravě a realizaci celého projektu, což na druhou stranu, uznávám, je v dnešní době u mladých lidí podstatný bod.

Jestliže se však těchto negativních rysů budeme snažit vyvarovat, věřím, že „narazit“ s projektem a takto pojatým školstvím nemůžeme. Naopak, získáme stále více zájemců a obdivovatelů a konečně se české školství snad povznese a poskytne nám vyhlídku lepší budoucnosti.

Ano, chápu, že učitelé starší generace nemají snahu ani zájem měnit zavedené postupy, ale od toho tu přece jsou mladí, noví a nadšení budoucí pedagogové, kteří by se této realizace měli ujmout. Vždyť co jiného si dítě (a zároveň jeho rodič) může přát, než když na něj ve škole čeká posádka námořníků v čele s kapitánem plavících se za společným cílem a dobrodružstvím, hrstka detektivů snažící se vystopovat záhadné zmizení náramkových hodinek nebo netradiční famfrpál v pohádkových Bradavicích?