Úvahy /

ÚVAHA: Jazyk a gender

Na tento workshop jsem šla s očekáváním, že uslyším pouze o rozdílech mezi muži a ženami. Nějak mi unikla první část názvu tohoto workshopu a až na místě, překvapená účastí a aktivitiou spolu-posluchačů, jsem pomalu hlouběji zabředávala do problematiky.

Trochu mě zarazily názory některých diskutujících, protože mi přišlo, že zcela nepochopili význam genderově korektního textu, o kterém byla především řeč. Diskuze se točila kolem předpokládaného problému muž vs. žena a osobně si nemyslím, že žena je prostě empatičtější a muž racionálnější či např. táta čte a máma pere. Podle mého nározu paní magistra Valdrová pouze upozorňovala na poskytnutí rovných příležitostí, ukázání rozmanitých možností a přílišné škatulkování.

Člověk je obdařen inteligencí, formován zkušenostmi a uspokojován vědomím, že věci mají svůj řád. Ženy se opravdu staraly o domácnost a muži vydělávali peníze a toto se děti učily ve školách, ale doba se dávno změnila. Myslím si, že každý je individualita, která je obdařena specifickým nadáním, a proto by měl mít každý člověk přístup k různým zkušenostem a informacím.

Při čtení článku o japoncích jsem si uvědomila, jak psaný text ovlivňuje naše vnímání světa. Říká se, co je psané, to je dané. Spousta nás přijímá informace z televize, internetu a považuje je za absolutní pravdu. Na toto téma bycho mohli diskutovat hodiny, ale to hlavní, co chci mou úvahou říct je to, že úprava učebnic není tak finančně náročná (odpovězme si na otázku: Kolik miliard nás stály všechny velké finanční machinace našich nečestných spoluobčanů?) a touto korekcí můžeme všem dětem ukázat rozmanitou cestu, kterou se mohou v budoucnu dát. Už nežijeme v diktující době, tak proč si nepohrát s myšlenkou, že táta pera a máma čte? Proč bychom měli v učebnicích opomíjet političku M. Albright, M. Thatcher či Evu Peron, spisovatelku V. Wolf, chemičku M. C. Sklodowskou, umělkyni J. Joplin, E. Piaf, psankyni Ulrike Meinhof, pilotku M. Raskov či další (ne)známé ženy.

Na základní škole jsem měla vštípené určité představy o světě, které jsem si vytvářela i pomocí textu v učebnicích. V té době mě nenapadlo, že žena může fungovat jako hasička, pilotka, hrobnice či obráběčka kovů a podle mého názoru korekce textu dětem rozšíří představy o světě.

Tento workshop pomohl snad i ostatním uvědomit si, že i těch 30% informací, které přijímáme pomocí verbální komunikace, výrazně ovlivňuje naše představy, a kdyby se např. nepsalo a nemluvilo o organizované kampani v USA za volební právo žen, dodnes volí pouze muži.