ÚVAHA: Řízení základní školy, postřehy ředitele

Dne 20. 10. 2011 jsem se zúčastnila workshopu s názvem Řízení základní školy, postřehy ředitele.

Hodinu vedl pan PhDr. et PaedDr. Zbyněk Kundrum, který pracuje jako ředitel na základní škole na ulici Mozartova. U pana ředitele bylo opravdu vidět, že má bohaté a letité zkušenosti s vedením školy.

První minuty sice byly poněkud rozpačité a na panu řediteli byla vidět nervozita, jen co se ale rozpovídal, bylo vše hned tu tam. Pořádně jsem si totiž neuměla představit nic zajímavého pod tímto názvem workshopu, a když, tak mě napadaly jen samé nudné témata, ale na úplném konci přednesu jsem byla mile překvapena a plná všech podnětů.

Pan ředitel je velice charismatický a milý člověk, který nám nastínil nejen problematiku řízení základní školy, ale také radost z tohoto povolání. Byla jsem udivena jak všechno na „jeho“ základní škole skvěle funguje. Hodné děti, příjemný kolektiv, spokojení rodiče, prestiž školy a mnohé další. Až mě zaráželo, zda je to opravdu možné. Nebo si pan ředitel něco pro nás „přibarvil“? Přece není možné, aby děti nečmárali na lavice, nelepily žvýkačky pod lavice, rodiče si nechodily stěžovat na průběh vyučování, na učitele a mnohé další. Jenže z výkladu pana ředitele to tak opravdu funguje. Kolik ale takových škol se skvělým vedením opravdu u nás máme? Jakou vůbec máme šanci se po škole do některé z nich dostat jako začínající učitelé? Mám obavy, že mizivé. Ačkoli dostat se do takové školy, kde všechno funguje jak má, je tam příjemné prostředí, skvělý kolektiv, nové a plně vybavené třídy, vedení, které se vás snaží podpořit, je sen snad každého učitele. Ať už dávno pracujícího nebo naopak studujícího/začínajícího.

Ale kromě toho, jak to na škole funguje, jsem se třeba dozvěděla zajímavé věci ohledně hodnocení žáků, nástupním platu, rámcově vzdělávacím plánu, o školském zákoně a spoustu dalších. Třeba že si je ředitel tzv. svým vlastním pánem, že na svoje riziko může kohokoliv přijmout a také rozhodnou, zda třeba v zeměpisu se bude v šesté třídě učit první Afrika a až v sedmé třídě Austrálie nebo přesně naopak. Mě osobně se tato pravomoc ale nelíbí. S představou, že by jednou moje dítě muselo přestupovat z jedné školy na druhou a najednou by se v sedmé třídě učily to, co se už naučilo v šesté, opravdu děsí. Aby v hodině poslouchalo něco, co už ví, a pak se doma učilo teprve to, co mu chybí… Přijde mi to hloupé.

Sice si reálně opravdu nedovedu moc představit školu, kde všechno skvěle klape a všechno je jak má být. Ale moc ráda bych se někdy podívala právě do této školy. Hlavně kvůli mojí zvědavosti, jestli opravdu je to všechno tak, jak nám pan ředitel říkal, ale také proto, abych si udělala i svůj vlastní obrázek.