Úvahy /

ÚVAHA: Advent – cesta ke světlu

Na adventní workshop jsem se opravdu těšila. Chodím občas pomáhat do waldorfské školky a věděla jsem, že pro všechny předvánoční studijní povinnosti asi nebudu moct být s dětmi při jejich adventních slavnostech. Možnost projít si adventní spirálu alespoň v rámci workshopu mě nadchla.

První dojem z lektorky byl však přinejmenším zvláštní. Chvíli jsem musela zápasit s pocitem, že ta paní neví, o čem mluví. Pak jsem si uvědomila, že mnoho lidí, které jsem slyšela představovat waldorfskou pedagogiku a její zvláštnosti, vypadalo velmi podobně. Totiž, všichni měli zásadní problém s tím, že se snažili sdělit něco, čemu se říká „nepřenosná zkušenost“. Letmý pohled kolem podpořil mou myšlenku, že na některé zúčastněné je to přece jen příliš. Občas nějaké to shovívavé pousmání, zvednuté obočí a někde bezostyšné oči v sloup. Ano, lektorka si vybrala těžké publikum.

Taky jsem se občas pousmála. Nešlo se ubránit. Ale zůstávala jsem otevřená a plná důvěry, že přece se celá věc nakonec podaří. A najednou jsem zjistila, že navzdory určité chaotičnosti a zdánlivé nesoustředěnosti se v prostoru mezi námi intenzivně zhmotňuje myšlenka. V jednu chvíli jsem si uvědomila, s jakým údivem pozoruji tento nevídaný jev. Ta myšlenka nebyla vyjádřena slovy, ani vsugerována lektorkou. Přesto ji lektorka, ano, ta nesouvisle mluvící paní, nějakým způsobem dokázala přinést mezi nás. Byla to velmi silná myšlenka a mám podezření, že každý ji v tu chvíli mohl uchopit zcela osobitým způsobem. Pro mě ukrývala poselství, že advent je doba, která nabízí možnost otevřeně, svobodně a vědomě vyjádřit lásku svým blízkým. Od té chvíle si přeji, aby každé adventní setkání bylo obohacené touto myšlenkou. Aby tyto dny byly, jak říká Jaroslav Dušek „o Boha cennější“...

O pár dní později se ke mně dostala zajímavá informace. „Ty jsi viděla Yvetu Ellerovou? Ano, ona často vypadá, jakoby mluvila o něčem jiném, než má, ale vždy je to aktuální. Vlastně mluví o tom, co je důležité, ještě předtím, než si uvědomíš, že je to důležité.“ Tak odtud to počáteční nepochopení.

Ještě o něco později jsem dostala email, který začínal větou: „Milé studentky a studenti, všimla jsem si u mnohých, že jste přišli, podepsali se do prezenčky, chvíli poseděli a záhy odešli. Až tak jsme si to nepředstavovali...“ Asi se zalekli. Nedivím se jim. Workshop vyžadoval kromě naslouchání také prožívání a to je děsivě intimní varianta k neosobní a neinteraktivní přednášce. Vzdor tomu, že to od nich bylo nehezké, tito odchozí studenti a studentky způsobili, že se navodila mnohem důvěrnější atmosféra, neboť zůstali pouze ti, kdo se za a) báli odejít, nebo za b) prostě chtěli a měli zůstat a něco neobvyklého zažít. Pevně věřím v druhou variantu:))
Workshop bych vřele doporučila všem, ale je mi jasné, že to nejde tak lehce. Není totiž pro všechny. Doporučila bych jej tedy všem, pro které je určen. Zda je pro Vás pravý čas, zvažte sami!