Projekt skončil v roce 2013

zpět na detail: Asertivita v každém povolání

seznam všech úvah

ÚVAHA: Asertivita v každém povolání

Přiznám se, že na workshop s názvem Asertivita v každém povolání jsem šla s velkým očekáváním. Zvláště kvůli avizované skutečnosti, že se bude konat s policejním psychologem. Ačkoli se workshop zezačátku nevyvíjel úplně podle mých představ a netušila jsem, k čemu mi nové poznatky budou, druhá polovina dopoledne byla skvělá a nutila mne k zamyšlení, zda i já se chovám v podobných chvílích, jaké nám byly názorně předvedeny, podle zásad asertivního chování.

Scénka, znázorňující v praxi zcela běžnou situaci, „setkání s pouličním dealerem“, který se vám za každou cenu snaží vnutit svůj produkt, mne potěšila především řešením dané situace – bylo zcela identické s tím, které používám i já při setkání s takovýmito lidmi. Ještě o něco těžší je odolávat naléhání přátel – jen si každý vzpomeňme, jak hloupě se na nás přátelé dívají, když nechceme pít, ačkoli k tomu nemáme „vážnější“ důvod (řídíme, bereme léky), nebo se zrovna nebavíme v takové míře jako zbytek společnosti. I v této chvíli je dobré využít asertivního chování a stát si za svým.
Bohužel si někdy lidé pletou asertivní chování s arogantním a drzým. Často je na vině přílišné sebevědomí, které dotyčný získal bůhvíjakým způsobem, rozhodně ale není založené na jeho vysoké inteligenci, výkonech či schopnostech. Smutným faktem je, že tito lidé obvykle působí na vyšších postech, čímž si mínění o sobě samém ještě zvyšují. Naopak ti, co by mohli něco dokázat, ale třeba se bojí nebo stydí, žijí v jejich stínu. Zejména tato skupina by se měla naučit asertivnímu chování, zdravému prosazování sebe sama. Ostatně, jak by nám bylo dobře bez některých politiků, kteří toho v hlavě mají málo, zato sebevědomí na rozdávání.

Když se ještě vrátím ke čtvrtečnímu workshopu, úplně nejvíc mě asi zaujala scénka, která měla reálný základ v praxi lektora Marka Jančoka. Dobrovolník z řad studentů ztvárňoval vraha, s nímž nebyla rozumná řeč a odmítal se hnout z místa. Bylo úžasné sledovat, jak nenápadně a nenásilně psycholog násilníka uklidňoval, až dospěli k tomu, že mohl být odveden.

Psychologie byla jeden z oborů, který jsem chtěla studovat – nakonec jsem zůstala u mého původního záměru být pedagogem a rozhodně nelituji, ale v takovýchto chvílích si často zastesknu, že i práce psychologa by mne bavila a snad i naplňovala. I když každá profese má svá rizika. Přesto bych chtěla ovládat některé psychologické taktiky a fígle, které se dají použít i v každodenním životě. Přesto na studium psychologie musí mít člověk nadání – třeba jako moje známá, která je neustále usměvavá a během krátké doby si zapamatuje obrovské množství informací o mnoha neznámých lidech.

Co říci závěrem k workshopu? Rozhodně mi byl obohacením, ostatně jako většina dalších v projektu Pedagogika v praxi. Děkuji, že děláte tuto záslužnou činnost pro nás, budoucí pedagogy.