Projekt skončil v roce 2013

zpět na detail: Jazyk a gender

seznam všech úvah

ÚVAHA: „Jazyk a gender“

„Jazyk a gender“. Název, který toho (aspoň myslím) mnohým lidem moc neřekne. I já jsem nevěděl co čekat, když jsem se vydal na takhle pojmenovaný workshop.

Po několika úvodních slovech bylo jasné, že se na workshopu rozhodně nudit nebudu. Energická přednášející a poměrně často diskutovaný problém, který se vyklubal ze záhadného názvu, slibovaly zajímavou debatu a mnoho příspěvků od publika. Tak se taky stalo-diskutujících bylo opravdu hodně a jejich příspěvky byly rozmanitého rázu-od ryze zábavných po filosofické úvahy.

Problémem i pozitivem bylo to, že téma bylo přednášeno stylem ‚na světě není nic důležitějšího‘, což sice mohlo část publika více vtáhnout do tématu a stimulovat zájem o toto téma, myslím si ale, že to bohužel mělo spíše opačný vliv a o úsměvné reakce publika nebyla nouze.

Musím říct, že v názoru na problematiku jazyku a genderu jsem spíše zastánce zlaté střední cesty. Na jednu stranu je problém diskriminace žen díky stereotypům nebo jazyku fakticky zanedbatelný oproti diskriminaci žen například v zaměstnání (vezměme si například oproti mužům často výrazně nižší platy nebo případy, které projdou i médii, kdy je uchazečka o práci odmítnuta hlavně kvůli tomu že je žena). Myslím si, že tyto jevy ovlivňují společnost víc a mají často horší následky, než když například novinář označí v novinách pracovní skupinu složenou z mužů a žen výrazem hodící se spíše pro homogennost skupiny, což ale může vyvolat rozčarování, nevoli, v horším případě bezmoc nebo pocit méněcennosti u členek tohoto týmu. Je jasné, že ten problém tady je a je třeba mu věnovat pozornost. Příklad uvedený doktorkou Valdrovou, kdy se malé holčičce dostalo ocenění od počítačového programu „No vidíš jak jsi šikovný“ ukazuje, že už od velmi nízkého věku (u zmíněné holčičky to bylo 5 nebo 6 let) je člověk ovlivňován a směřován k tomu, aby mu takovéto vyjádření nepřišlo divné. Mnoho lidí by mohlo namítnout, že výrobce jasně ukazuje svůj názor, že malé děvčátko by si s programem nedokázalo, narozdíl od chlapce, poradit. Upřímně doufám, že jde pouze o neúmyslnou chybu, která se občas stane každému, opak však může být pravdou. Jen málokdo (sám často nejsem výjimkou) se v naší společnosti někdy pozastaví nad tímhle upřednostňováním mužského rodu v jazyce.

Dále pak na přednášce zazněl problém stereotypů, který se s tímto tématem nerozlučně pojí. Asi každý známe vědecky nepodložené předpoklady žen jako nemožných řidiček (zvláště při parkování) nebo například jistou předpojatost vůči ženám fotbalistkám. Hloupé blondýnky jsou taky notoricky známé. Tento problém, kdy jsou ženám neprávem přisuzovány různé role je podle mě docela vážný, může mít totiž za následek to, že do té role nakonec žena ‚spadne‘. Ne ale z důvodu, že by taková skutečně byla, ale spíš proto, že jí okolí neustále opakuje že taková je (přísloví ,stokrát zopakovaná lež je pravdou‘ se sem krásně hodí).

Na závěr bych se zde zmínil i o problematice tvorby nových slov, která byla během přednášky taky několikrát zmíněna. Všichni se asi shodneme, že český jazyk není bezchybný a je pravděpodobně v některých ohledech stále méně dokonalý než například angličtina nebo němčina. Myslím si ale, že vymýšlet slova typu chemička (která má v současné době v hovorové češtině zcela jiný význam), taxikářka nebo dokonce hornice je v řadě případů s prominutím úsměvné až směšné a v běžné řeči se podle mě v dohledné době neuchytí. Důležitější než zde uvedené je podle mě nějakým způsobem zamezit utváření stereotypů, protože v současné době ryze mužská a ryze ženská role fakticky neexistuje. Ano, jsou zde například zaměstnání nebo studijní obory, kterým se věnuje více žen než mužů (viz české školství doména žen, přírodovědné obory jsou zase častější u mužů), přesto se ale nedá zobecňovat.

Každopádně pro mě tento workshop byl po všech stránkách zajímavou zkušeností, která hodně oživila denní rutinu a těším se na další zážitky a poznatky, které tyto akce přinášejí.