Projekt skončil v roce 2013

zpět na detail: Homosexualita – otevřené téma

seznam všech úvah

ÚVAHA: Homosexualita

Dne 24.11.2011 jsem se zúčastnila workshopu s názvem Homosexualita – otevřené téma. Sezení vedla paní Doc. Kateřina Nedbálková, Ph.D., která pracuje jako odborná asistentka Genderových studií Katedry sociologie na Masarykově univerzitě v Brně.

Na tento workshop jsem se osobně velmi těšila, protože mám pocit, že i v této moderní době, která je otevřena prakticky všem novotám a změnám, ať už v technologii a vědě, tak i v pokrokovém myšlení lidí, tolik moc odlišném názorům a myšlenkám generacím jenom o něco málo starším, než jsme teď my, je stále mnoho předsudků.
Tolik mě udivuje postoj, který stále zaujímá většina populace vůči lidem s odlišnou orientací. Jako by snad měl každý možnost výběru. Volí si snad žena, jestli ji bude přitahovat vysoký svalnatý hnědooký brunet, nebo štíhlá modrooká blondýna? A naopak? Samozřejmě, že to tak nefunguje. Se svou orientací se každý narodíme a nemůžeme to nijak změnit. Sami si zkuste představit, jaké by to bylo, kdyby Vás jako heterosexuála někdo nutil do vztahu s osobou stejného pohlaví. Není to snad to samé, do čeho my nutíme homosexuály?

Mám pár kamarádů s homosexuální orientací. Nikdy bych o nich netvrdila, že jsou méně lidé než my všichni ostatní. Bohužel však málokterým z nich se dostalo podpory ze strany rodiny, přátel a okolí, za svou orientaci se proto stydí a snaží se ji potlačit. Jak dlouho ale člověk může potláčet své biologické potřeby a pudy? A kam až takový psychický nátlak může zajít? Přál by si mít někdo na svědomí lidský život jenom proto, že se nám nezamlouval jeho výběr partnerů?

Překvapilo mě, kolik lidí na workshopu mělo podobné názory jako já. Zdá se mi, že většinou více tolerance projevovala ženská část populace. Nutí mne to klást si otázku, čím je to asi způsobeno? Je to snad větší míra emancipace, nebo jsou ženy dál ve společenském vývoji než muži?

Samozřejmě nelze házet všechny ženy a všechny muže do jednoho pytle. Jeden z nejvlivnějších faktorů pro naše chápání v oblasti homosexuality totiž určitě tvoří rodina a škola. Pokud budeme vyrůstat v tom, že být gay nebo lesba je něco špatného, ve společnosti naprosto nepřijatelného, pak určitě naše tolerance bude na bodě mrazu, takový názor si asi poneseme celý život a ještě ho budeme dále prezentovat jako jedinou pravdu.
Tímto se tedy odkazuji na Vás, milí rodiče, prarodiče, učitelé, školní poradci a všichni další, kteří stejně jako já nesouhlasíte s dnešním celosvětovým názorem, že homosexualita rovná se zlo, pak prosím šiřte své názory mezi ostatními, zejména mladým lidem vtloukejte do hlavy, aby nesoudili lidi podle orientace, ale raději se zaměřili na jejich špatné vlastnosti, které si zaslouží opovržení a nesouhlas.

To by mohl být první krok vpřed. Spousta lidí totiž stojí na hraně, jestli být pro nebo proti homosexuálům, kdyby se ale našlo více takových, kteří by se nebáli dát svůj názor na obdiv veřejnosti, třeba by se začali se svými pozitivními názory přidávat další a další a my bysme se jednoho krásného dne mohli dočkat chvíle, kdy si všichni budou rovni, každý si bude moci svou orientaci vyznávat bez obav a studu, třeba se dočkáme i homosexuálních manželství.

Byl to přece jenom Bůh, kdo hlásal „Milujte se!“ Z tohoto důvodu už jen příznivci křesťanství by se k této problematice měli stavět méně skepticky a vyvádět další zabedněnce z jejich neznalosti, tvrdohlavosti a omylů.