ÚVAHA: Homosexualita

24. 11. 2011 jsem se zúčastnila workshopu na téma (Homo)sexualita. Proč jsem se rozhodla zrovna pro tento workshop? Téma mi to přišlo velmi zajímavé a v dnešní době hojně diskutované. Právě proto je i mnoho pověr a předsudků vůči gayům. Je opravdu člověk s jinou sexuální orientací natolik odlišný? Proč některým lidem gayové vadí? A komu vůbec vadí?

Já osobně mám pár známých, kteří jsou jiné sexuální orientace. Kamarád – jen o pár let starší než já a také dva pány, kteří jsou již starší. Oba měli v minulosti rodiny a žili zcela „normálním“ životem. Myslíte, že má jejich orientace nějaký vliv na naše přátelství? Ne a řekla bych – spíše naopak! Rozumím si s nimi někdy mnohem lépe, než s nějakou kamarádkou. Pořád jsou to ti lidi, které mám ráda za to, jací jsou, jaké mají přednosti, jak si s nimi rozumím a nezáleží na tom, jestli se jim líbí muži či ženy. Bylo by dost povrchní stavět na takových předsudcích. Je velmi jednoduché někoho hned odsoudit.

Komu vlastně vadí homosexuálové? Myslím si, že nejde přesně říct, komu vlastně vadí. Ale domnívám se, že nejčastěji jiná sexuální orientace vadí starším lidem. Je to způsobeno jejich výchovou. V jejich mládí byla homosexualita naprosto nepřípustná, nemorální a hlavně „nenormální“. I když tady byla. Možná to bude znít přehnaně, ale občas ji nazývali snad nějakým „prokletím“, „úchylkou“ a snad i „postižením“. Lidé s tímto „postižením“ se museli skrývat, nedávat to najevo, aby nebyli na veřejnosti středem pozornosti, či terčem nějakého výsměchu a nebyli odsunuti až na samé dno společnosti. Většinou se nikdo neodvážil „vystoupit z řady“. V dnešní době se však děje úplný opak. A k tomu všemu mohou uzavírat registrované partnerství či adoptovat děti. I když v tomto mají ještě mnoho překážek.

Homosexuálové a děti - další dokola omíjené téma. Proč by homosexuálové nemohli vychovávat děti? Potřebuje dítě opravdu matku a otce? A co v dnešní době, kdy se zvyšuje rozvodovost, a děti vyrůstají stále častěji v neúplné rodině? To nevadí? S tím se to klidně dá srovnat. Kolikrát dítě, které je vychováváno „dvěma tatínky“ může být šťastnější než dítě v normální rodině, kde má například jeden z rodičů sklony k alkoholismu. Myslím si, že když mu právě tihle „dva tatínci“ dopřejí zcela normální výchovu a vysvětlí mu, že záleží jenom na něj, jakou orientaci si „zvolí“, že to opravdu není žádná nemoc a už vůbec ne dědičná, dítě nebude o nic ochuzené.

V lidech stále kolují a bohužel i nadále budou různé předsudky a strach, že homosexualita je něco zlého a neuvěřitelného. Ale domnívám se však, že v posledních letech se tolerance vůči nim o trochu zlepšila a doufejme, že to v budoucnu bude lepší a lepší. My, lidé, máme možnosti změnit se v mnoha ohledech a záleží jen na nás, jestli toho využijeme. Nedokážeme však změnit něco, co je zakořeněno hluboko v nás. Zbývá nám tedy s tím buď beznadějně bojovat anebo to přijmout a „naučit“ se s tím žít (hlavně mezi ostatními).