Projekt skončil v roce 2013

zpět na detail: Homosexualita – otevřené téma

seznam všech úvah

ÚVAHA: (Homo)sexualita – otevřené téma

Homosexualita je v dnešní době poměrně rozsáhlý fenomén, který se stává (a jsem za to ráda) detabuizovaným tématem. Většina lidí na homosexuály už nepohlíží jako na „odpad společnosti“ jako na začátku devadesátých let, nýbrž se snaží tyto jedince vzít mezi sebe, tolerovat a respektovat je nebo se s nimi dokonce přátelit. Homosexuálně orientovaní jedinci jsou samozřejmě minoritou ve většinové společnosti, ale už pouhý fakt, že je samotná společnost začne brát jako „sobě rovné“, je potěšující. Tito lidé se svým zájmem o stejné pohlaví vymykají majoritní společnosti, to ale neznamená, že jsou špatní. Jsou to lidé jako všichni ostatní, chodí do školy, udržují pracovní poměr, mají své zájmy, snaží se žít plnohodnotný život a mimo jiné mají partnera stejného pohlaví. Bylo by velmi překvapující, kdyby se v současnosti nenašli lidé trpící předsudky, zkreslenými představami nebo naopak neinformovaností. Tak to ale bude vždycky, ať se bude řešit kterékoli téma.

Homosexualita určitě není žádná nemoc, natož ještě nakažlivá. Je spousta lidí, kteří si za celý svůj život nejsou svou sexuální orientací jisti a je spousta těch, kteří se sice považují za heterosexuály, ovšem v určitých podmínkách a prostředí se mohou stát homosexuály. Velmi ilustrativní příklad si můžeme uvést na vězních, kteří díky nedostatku svého sexuálního uspokojení volí, většinou ponižujícím a násilným způsobem, styk s partnerem stejného pohlaví. Proč tedy odsuzovat, když sami nevíme, s čím se v životě potkáme, co nás zasáhne, jak budeme reagovat?
V dnešní době je asi nejpopulárnějším a nejomílanějším tématem to, zda povolit homosexuálním párům manželství a umožnit jim tak například adopci dítěte. Uzavřít registrované partnerství je v České republice možné a mnoho homosexuálních párů tuto možnost využívá. Adoptovat dítě je už problém složitější. Já osobně jsem pro adopci. Myslím si, že záleží na každém člověku, jak je schopný a ochotný vychovávat své dítě bez ohledu na to, zda je muž nebo žena. I homosexuální páry mohou být skvělými rodiči a vychovateli (mnohdy i lepšími, než heterosexuální). Homosexualita se ani nepřenáší z generace na generaci, protože jak by mohl vzniknout homosexuální jedinec z heterosexuálních rodičů?

Dalším předsudkem současné společnosti je fakt, že dítě potřebuje během své výchovy jak ženský, tak i mužský vzor. Ale kolik dětí na světě vyrostlo bez otce/ matky jen s jedním rodičem? Byly tak něčím poznamenány? Jsou snad ve svém dospělém životě odsouzeny za to, že jim v dětství byl předkládán jenom mužský nebo ženský vzor? Odpověď je zcela jednoznačná: nejsou! Je to proto, že ve většině případů jim ani jeden vzor nechyběl. Roli matky/ otce mohou totiž nahradit sourozenci, přátelé nebo rodiče samotného rodiče. Proč tuto variantu tedy neaplikovat i na homosexuální páry? Vždyť i ty musel někdo zplodit (mají své rodiče), sourozence, kamarády a přátele. Podle mého názoru si tuto skutečnost mnoho lidí neuvědomuje, a tak se může lehce stát, že jim jejich původní představy a předsudky může kdejaký zastánce „svobody homosexuálů“ snadno vyvrátit.

Každý bez ohledu na to, je-li homosexuál nebo heterosexuál, se snaží svůj život žít a především prožít. Své místo si všichni hledají podle odlišných názorů, představ, tradic a každému jednotlivci to trvá různě dlouhou dobu. Proč tedy odsuzovat někoho, kdo přijde s jiným způsobem, který není určen většinou společností? A kdo vůbec řekl, že má většina pravdu? Doufám, že si to uvědomí co nejvíce lidí, kteří jsou vůči něčemu nebo někomu odměření, považují ho za nebezpečného, zvláštního nebo nenormálního.