Projekt skončil v roce 2013

zpět na detail: Jazyk a gender

seznam všech úvah

ÚVAHA: JAZYK A GENDER

U workshopu Jazyk a gender jsem upřímně řečeno chvíli přemýšlela, zda se na tento workshop vůbec přihlásit. Bude mi to vůbec k něčemu užitečné? To byla otázka, která se mi honila hlavou. Nakonec jsem se rozhodla jej absolvovat a to především se zvědavosti a s očekáváním, že by to mohlo být zajímavé.

Osobnost paní lektorky mě zaujala, dokázala toto téma přednést tak, aby zaujalo ženy i muže sedící v sále a každému dala prostor k vyjádření. Zamýšlela jsem se nad tím zažitým stereotypem – nad určitou převzatou životní zkušeností – např. „To chlapi nedělají! To je ženská práce!“ Vyrostla jsem ve vesnici na Slovácku, kde je bohužel stereotyp – žena vaří, žena umývá nádobí, okna, podlahu,…, žena prostě udělá vše, stále aktuální.

Když jsem byla malá, přišlo mi to zcela normální. Až postupem času jsem začala vnímat taťku, jak sleduje fotbal, tenis, hokej,..,zatímco mamka neví, kam dřív „skočit“.Když jsem se něco opovážila říct taťkovi, jeho nejčastější výmluva byla: „Znáš snad tady v okolí nějakého chlapa, který by umýval nádobí, když má doma ženskou?“

Je pravda, že dříve chodili chlapi do práce, zatímco žena se starala o domácnost. Ale ty doby už jsou ve většině případů nenávratně pryč. Žena chodí do práce stejně jako muž, tak snad by si mohli péči o domácnost rozdělit, ne? Přijde mi to logické a myslím si, že rozumný chlap to pochopí. Rozumný chlap přece nebude lelkovat na zadku a dívat se, jak jeho manželka, přítelkyně či dcera neví kam dřív skočit, když ve mnoha případech z práce přijde dokonce později než on.

I zažitý stereotyp, kde pouze muž seká dřevo dnes již neplatí. Znám více žen, co si dokážou poradit se dřevem. A co třeba sečení trávy? V dnešní době sekaček na trávu dokáže trávu poséct opravdu i žena. Tak proč by muž nezvládal práce v domácnosti, když už žena dokáže práci, která byla dříve považována za ryze mužskou.
Hodně mě ovlivnil můj pobyt v Anglii, kde jsem pracovala půl roku jako aupair, a kde jsou role muže a ženy opravdu vyrovnanější. Pak jsem byla překvapena při příchodu na koleje při studiu v Olomouci. Kluci nám vařili daleko častěji, než jsem byla zvyklá doma.

Rozhodně nejsem feministka, která by bojovala za práva žen a cítila se nějakým způsobem utlačovaná. Muži patří k mému životu a v podstatě nesnáším „dámské jízdy“, kde se nedělá nic jiného než pomlouvají chlapi. V jakékoliv společnosti je přirozené, že se v ní vyskytují jak muži, tak ženy a myslím si, že by se měli navzájem doplňovat. Když je muž na procházce s dítětem v kočárku, tak může i on přebalit dítě, nemusí ho zavézt k ženě, aby ho přebalila. To přece zvládne i on. Každý má na tuto problematiku jiný názor, žena má přece zůstat ženou, nemá se chovat jako chlap, ale je nutné hledat v těchto záležitostech zdravý kompromis.