ÚVAHA: Cesta ke světlu

Byl listopad a pomalu přicházel vánoční čas. Lidé i přes vlezlý mráz vycházejí ze svých vytopených domovů a vyráží do ulic, aby opět započali jednu z nejnepříjemnějších, ale přesto i tak kouzelných chvil roku, přípravu na Štědrý večer. Procházím se ulicemi, nedočkavě čekám na bílou pokrývku krajiny a ve tmě sleduji rozzářené oči domovů.
Právě zde, při pohledu do oken, vidím něco zvláštního, vidím světlo, které lidé umocní neskutečně oslňující vánoční výzdobou, a já marně přemýšlím, proč právě teď tolika světla.

Ještě před započetím adventní nálady jsem se přihlásila na workshop s názvem Advent – cesta ke světlu. Když se poohlédnu zpět, nevím, proč jsem zvolila tento program, jen vím, že bych ho volila znovu. Pokud mohu být upřímná, možná kvůli chybějícímu třetímu do počtu byla volba jasná a já pomalu mohla začít přemýšlet, co vůbec o adventu vím. Kdykoliv jsem měla malou chvilku zamyslet se, snažila jsem se na něco přijít a došla jsem pro mě k zarážejícímu závěru. Vůbec jsem netušila, co všechno v sobě adventní čas a čas Vánoc skrývá. Jistě, pokud se vysloví advent, ne jednomu netrvá ani okamžik ze sebe dostat známé klišé, že se tedy jedná o čtyřnedělní před Vánocemi. Ale to je opravdu všechno, na co se zmůžu? Řekla jsem si, že to takhle nejde a mé úsilí se stupňovalo. Nakonec jsem otevřela slovník a ztotožnila se s důkladným výkladem internetových encyklopedií. Byla jsem spokojená, protože teprve teď jsem věděla snad vše potřebné. Tehdy jsem si myslela, že jdu na tento workshop plně osvícena a vybavena nejen svíčkou a větvičkou jehličnanu, ale i vědomostmi, které si jen ověřím. Mohu vám říci, že nevím, jak jsem si dovolila být tak bláhová. O tomto opaku mě nepřesvědčil ani tak výklad lektorky jako samotná atmosféra celého povídání. Protože lidé podobní jako já asi nejdříve musí zažít, aby pochopili. Člověk jako já věří, že když drží v ruce smrkovou větvičku, že se jedná o smysl Vánoc, a tak skutečně kráčí na místo, které se tohoto času týká. Přesně takto mylně započalo mé hledání cesty ke světlu. Marně jsem doufala, že toto osvícení přijde symbolicky se zapálením svíčky, ale nedošlo k tomu tak. K mému údivu přišlo mnohem dříve. Jakýmsi zázrakem ho ve mně vyvolala atmosféra celého procesu adventní spirály. Bylo to kouzlo předvánoční nálady, kterou mi nedaly symboly Vánoc, dokonce ani zářivý plamen svíčky, snad jeden z nejvíce smysluplných obrazů Vánoc, ale můj vlastní pocit prožití něčeho krásného.

Workshop byl u konce, já odcházela domů, přemýšlela, co vše zbývá do dokonalosti mých předvánočních příprav, a při tom všem jsem měla neuvěřitelně příjemný pocit, že jsem objevila to své pravé sváteční světlo.