Projekt skončil v roce 2013

zpět na detail: Jazyk a gender

seznam všech úvah

ÚVAHA: GENDER A JAZYK

V dnešní moderní společnosti se nám může zdát, že ženy a muži jsou si rovni. Když se nad tím ale zamyslíme, stále zde platí jisté upřednostňování mužské populace. Například v politice najdeme jen pár zástupkyň ženského pohlaví. Proč tomu tak je? Jsou snad ženy méně vzdělané, průbojné anebo to souvisí s ustáleným stereotypem, že politika prostě není pro ženy? Dalším příkladem nám může být počet zastoupených žen a mužů v českém školství. V mateřských a na základních školách najdeme více učitelek, zatímco na středních, vysokých a technických školách zase více učitelů. Jen pro ukázku uvedu výsledky statistiky, ze které vyplývá, že z celkového počtu 727 akademických pracovníků bylo 137 žen.

Tato situace může být naopak způsobena tím, že jsou ženy vnímány jako pečovatelky. Neznamená to ale, že by se muži o děti starali méně dobře. To způsobuje společenský stereotyp, který je v nás hluboce zakořeněn. Již od pradávna bylo lidem vštěpováno, že je údělem ženy starat se o děti a o domácnost. Muž měl zase za úkol hmotně zabezpečit rodinu. V současné době začínají ženy dohánět svými ambicemi muže. Dopadá to pak následovně – v prvním případě se ženy snaží stíhat jak kariéru, tak i domácnost, v tom druhém dají zcela přednost kariéře před rodinným životem. Ani jedna varianta mi nepřipadá jako ta ideální. Není přece normální, aby se žena vrátila domů z práce a začala ještě uklízet, vařit atd. A vzdát se mateřství? Vždyť je to poslání všech žen.

Řešením by mohlo být větší zapojení mužů do chodu domácností. Což by na druhou stranu měla být samozřejmost. Ale i ve dvacátém prvním století je většinou muž brán jako živitel rodiny, zatímco žena se má starat o domácnost. Jenomže pokud oba chodí do práce, je tento model nesmyslný – oba partneři by se totiž o domácí práce měli podělit. Jenomže jak to udělat, když druhý partner není ochotný pomáhat? Podle mě by to vyřešila dohoda s partnerem na předem pravidelných úkolech, které budou jen jeho. Například, že bude hlídat odpadkový koš a pravidelně vynášet smetí. Nebo že po snídani vždycky umyje nádobí (anebo je alespoň dá do myčky).

Někdy mi ale připadá, že si za to ženy mohou samy. Místo, aby se o práci podělily se svým partnerem, snaží se jí zvládat samy, protože nevěří, že by to udělal stejně dobře jako ony. Nedokážou si uvědomit, že takhle se přece žít nedá. Proč to tedy dělají? Myslím, si že v dosti případech je to tím, že ženám prostě dělá dobře, když zvládají několik činností naráz. Pociťují jakési sebeuspokojení nad sebou. Mají radost, že toho zvládnou mnohem více než ostatní. Už si ale neuvědomují, že tento hektický způsob života jim zabírá veškerou dobu. Nemají už čas věnovat se jenom sobě, svým koníčkům a přátelům. Vše se točí jen kolem rodiny a práce.

Východisko spatřuji v tom, že tam kde je to potřeba, by se žena měla naučit od svého partnera relaxovat a brát věci s nadhledem a naopak, její partner by se od ní měl naučit jak přispět vlastníma rukama k vedení domácnosti. Jisté ale je, že nic se nemá přehánět.