Projekt skončil v roce 2013

zpět na detail: Homosexualita – otevřené téma

seznam všech úvah

HOMOSEXUALITA – otevřené téma

Workshop zaměřený na problematiku homosexuality mě na první pohled zaujal už podle názvu „otevřené téma“, protože je myslím velmi pozitivní fakt, že tato otázka už není v dnešní době tabuizována, jako tomu bylo dříve.
Homosexualita má dle mého názoru stejnou váhu jako heterosexualita. Člověk je stejným člověkem bez ohledu na jeho orientaci. Já sama jsem asi trochu neobjektivně ovlivněna faktem, že můj vlastní strýc je homosexuál a tak s touto skupinou lidí přicházím do styku asi více než jiní. Možná i proto jsem k otázce homosexuality tak otevřená. Všichni homosexuálové, s kterými jsem se zatím setkala, byli velice milí a otevření lidé, mnohdy velmi vzdělaní – jeden z nich vystudoval dokonce tři vysoké školy. U všech jsem si ale po čase všimla, že je mrzí postoj dnešní společnosti. Oni se k heterosexuálům chovají naprosto normálně a přátelsky, a tak logicky nemohou pochopit, proč tomu není i opačně. A já tomu také nerozumím. Stejně jako v naší republice platí svoboda slova, tak by měla platit i svoboda orientace, která tu sice zdánlivě je, ale ne v pravém slova smyslu. Stále mezi námi žijí ti, kteří jsou omezeni svými předsudky nebo v určité míře také náboženstvím.
Témata, kterými jsme se na workshopu zabývali jsou dle mého názoru velmi aktuální a také důležité. Asi nejžhavějším a nejdiskutovanějším tématem poslední doby je určitě otázka rodičovství homosexuálních párů. Já osobně si myslím, že pokud má dítě možnost vyrůstat v milující rodině, která je schopna jej zabezpěčit jak materiálně, tak po stránce psychologické, nevidím jediný důvod proč by mělo žít v dětském domově nebo jiném podobném ústavu, kde je o něj sice dobře postaráno, ale rodina mu chybí. Mnohem důležitější než to, jestli má dítě místo matky a otce dvě maminky nebo dva tatínky, je vztah, který ke svému dítěti mají. V naší zemi jsou stovky rodin, které jsou sice úplné a heterosexuální, ale rodiče spolu dobrý vztah nemají a jejich potomci tím akorát trpí.
Další z věcí, která mi přijde naprosto absurdní je, že i dnes se občas homosexuálové stávají obětmi diskriminace například při žádosti o zaměstnání. I můj dobrý přítel má bohužel tuto nemilou zkušenost přímo z přijímacího pohovoru, kdy byl zaměstanavatelem dotazován ohledně svojí orientace. Zda člověk je či není homosexuál není dle mého názoru vůbec směrodatné. Rozhodně to lze z určitého hlediska brát jako formu diskriminace.
Jedním z prvních kroků, kterým vláda vyšla vstříc homosexuálním párům, je zlegalizování registrovaného partnerství. To pokládám za velké pozitivum a věřím, že se v budoucnu podaří změnit náhled společnosti na tuto problematiku.