zpět na detail: Desatero učitele
Desatero učitele
Na workshop Desatero učitele jsem se těšila, zajímalo mne totiž, jestli se dozvím nějaké užitečné rady na zvládání „zakatedrového“ stresu, kterým podle mého názoru trpí každý začínající učitel. Není jednoduché stoupnout si sám před bandu vychytralých a zároveň ublížených žáků, jimiž cloumá puberta, neboť, jak je ostatně psáno v desátém přikázání, „celá třída je chytřejší než vy“! Trochu nechápavě povstávám zároveň s ostatními a v hlavě mi zní otázka: „To se tady budeme vítat jako ve škole?“ – no ano, budeme. Ale co, pomyslím si, na gymnáziu jsme taky své vyučující vítali tichým povstáním. A najednou „Dobrý den, celý den!“ … Aha, tak jsme zpět na „základce“, urovnávám si v hlavě myšlenky a po krátkém okamžiku podivení usuzuji, že je to zcela logické, protože před námi stojí dvě učitelky ve svém řemesle dobře kované a pak (hlavně) to my jsme tady připravováni na učení žáků základní školy.
Byli jsme několikrát upozorněni na to, že náš první vstup do třídy před nové žáky je natolik důležitý, že je nutné se na něj pečlivě připravovat dlouhou dobu dopředu. Jsme vzdělaní lidé a jsme si dobře vědomi, že nemáme dávat na první dojem, ale když si sáhneme do svědomí a přiznáme, že sami na něj velmi dbáme, co bychom pak mohli čekat od žáků na základní škole? Ti nás podle něj budou posuzovat dvakrát tolik. Myslím si, že po absolvování tohoto workshopu budu daleko více přemýšlet nad tím, jak se budu tvářit, jakým tónem budu mluvit, kam až žáky „pustím“… a spoustu dalších věcí.
Toto dopoledne mne také přivedlo k zamyšlení nad tím, jakým učitelem chci vlastně být – zda oblíbeným nebo tím, na kterého si žáci stěžují. Poprvé mne k tomuto tématu přivedla má cvičná učitelka na praxi, která mi řekla, že je sice hezké, když žáci mají ve škole nějakého učitele rádi, protože po nich nic nechce, a jinému nemohou přijít na jméno kvůli záplavě domácích úkolů a požadavků na vědomosti. Zároveň však ti samí žáci jednou přijdou na střední školu, kde už nevzpomínají na ty mírné učitele, ale právě na ty, kteří jim nastavovali vyšší limity, nutili je k větší aktivitě a lepším výsledkům, neboť to jsou oni, kdo žákům otevřou snadnější cestu pro zvládání dalšího studia. A já s touto učitelkou naprosto souhlasím. Na workshopu jsem si ještě uvědomila, jaký je rozdíl mezi učitelem-kamarádem a přátelským učitelem. Učitel-kamarád se snaží až příliš udržovat příjemnou atmosféru, dokud mu žáci takzvaně „nepřerostou přes hlavu“, do momentu, kdy už mu nepůjde ovládnout třídu svou osobností, ale kdy naopak třída ovládne jeho osobnost.
Samozřejmě se trochu bojím, jak to budu zvládat, na jaké žáky narazím, ale určitě vím, že se budu snažit dělat vše pro to, aby byla má výuka pestrá, záživná, ale zároveň hodnotná. Aby si jednou mí žáci mohli říct „To stálo za to, to mi alespoň něco dalo!“. Jen nedat se zlomit a vytrvat.