Úvahy /

Jak na nápravu poruch učení od 2. stupně ZŠ

Ve čtvrtek 22. 3. 2012 v odpoledních hodinách jsem se zúčastnila workshopu s tématem „Jak na nápravu specifických poruch učení od 2. stupně ZŠ. I přestože studuji speciální pedagogiku pro 2. stupeň ZŠ a SŠ, o dyslexii, dysgrafii a dysortografii bych měla mít větší přehled jako ostatní účastníci (ale neměla jsem a rozhodně jsem se nenudila), kurz mě zaujal a hodně mi dal do mého budoucího učitelského života.
Velmi praktické bylo, když jsme psali diktát opačnou rukou, než kterou píšeme. Pocity byly nepříjemné – nestíhala jsem tempu, písmo bylo nečitelné, po první větě jsme měla sto chutí psaní vzdát, byla to beznaděj, zlost…
Všichni učitelé by si měli uvědomit, že v každé hodině (nejen v českém jazyce) se na tyto děti se specifickými poruchami učení musí brát ohled, jak při diktování zápisu, tak při práci s textem, kdy se tyto děti orientují v textu daleko hůře a pomaleji, ale jsou stejně šikovní. Nemá cenu na ně tlačit, popohánět je nebo dokonce zesměšňovat před celou třídou. To si myslím, že v dnešní době ještě hodně kantorů dělá.
Dále není správné vyvolávat tyto děti, aby četly nahlas. To jsem dříve nevěděla, naopak jsem si myslela, že čím více budou číst nahlas, tím lépe pro ně, ale na druhou stranu jsem si neuvědomila, že posměch ostatních dětí jim nepřidá.
Velmi mě potěšilo, že během přestávky, kterou jsme měli, byly obě dvě paní učitelky mi ochotny zodpovědět dotaz, zda je na žáka s dyslexií brán ohled při přijímacích zkouškách. Je to konkrétně kluk, který se hlásí na střední školu a kterého doučuji. Pokud mu nebude u přijímacích zkoušek vyhověno a bude mít stejný čas jako ostatní, nemá šanci zkoušky zvládnout. A přitom je velmi šikovný, vše se snaží řešit logicky, jen to čtení a hlavně porozumění textu mu trvá déle.
Další praktické cvičení bylo takové, že jsme dostali text, který měl zdvojené řádky, takže byl velmi nečitelný. Vyzkoušeli jsme si být v roli dyslektiků, což si myslím, že pro nás jako budoucí učitele bylo velmi vhodné. Nebylo příjemné, když nás učitelka popoháněla, shazovala, že jsme neschopní, že nám to trvá, než se v textu zorientujeme…
Závěrem: Bylo to pro mě velmi zajímavé setkání, dlouholeté učitelky mi předaly důležité informace a zkušenosti. Vůbec nelituji těchto třech hodin. A myslím si, že každý student pedagogické fakulty by podobný workshop měl absolvovat, protože jistě se každý učitel ve svém profesním životě setká s dětmi s poruchami učení a málokdo ví, jak s těmito žáky pracovat.