Úvahy /

Předcházení vývojovým poruchám učení

Workshop s názvem „Předcházení vývojovým poruchám učení“ byl pro mě prvním seznámením s projektem Pedagogika v praxi. Přestože nejsem učitelský obor a většina témat se týká především učitelství, rozhodla jsem se také přihlásit, jelikož jsem od spolužáků slyšela, jak je workshopy baví.
Na začátku workshopu jsme byli seznámeni s různými typy poruch učení, a jak jsou tyhle děti nadále postižením ovlivněni. Jedná se například o dysgrafii, dyslexii, mentální retardace, zraková postižení, epilepsii a mnohé další. A co vede k odlišnosti žáků? Nynější generace je mnohem bystřejší, rychleji dospívá a vytváří si dříve vlastní pohled na svět. Neuznává autority a její chování se občas vymyká kontrole. Jejich vývoj je také dán modernizací společnosti, kdy už děti od útlého dětství mají přístup na internet, sledují všelijaké pořady v televizi, v mnoha případech pro ně nevhodných, a jsou ovlivněny i dalšími masovými komunikačními prostředky.
Není to ale chyba učitelů, kteří se snaží děti ve školách vychovávat, ale první společenskou institucí, se kterou se dítě po narození setkává, a to rodinou. Nedostatečná výchova a věnování se vlastním dětem je dána dnešní moderní dobou, která je hektická a na všechny vyvíjí obrovský tlak. Lidská osobnost se rozvíjí během celého života, působí na ni okolí, rodina, vrstevníci, přátelé.
Je mnoho věcí, jež žáci naučí své učitele. Otevírají jim nové obzory, přivádí je do nových, pro ně nevšedních, situací. Dětem by měly být vymezeny přesné a pravidelné denní rituály a především dostatek klidu, spánku a odpočinku. Tyto rituály a dodržování správného životního rytmu v dítěti utvrzují pocit jistoty a zajišťují tak zdravé vyvíjení jedince.
Důležité je od raného dětství rozvíjet fyzickou zdatnost, pohyb a jemnou motoriku. Nesmí se však zapomínat ani na rozvíjení dětské představivosti a fantazie. A v poslední řadě projevovat dostatečnou lásku k dítěti, porozumění a oporu.
Během workshopu paní lektorka, která je zároveň učitelkou na základní škole waldorfské, nám ukázala několik různých her a cvičení. Tato cvičení mají pomáhat dětem v prvních ročnících naučit se správně držet pero při psaní a rozvíjet nadále motoriku. Jednalo se o pár prstových cvičení, která by se vždy měla provádět na začátku hodiny, než děti začnou psát.
Několik účastníků, kteří se dobrovolně přihlásili, bylo i zapojeno do her, které byly předem připraveny. Celkově byl workshop dost povedený. Získala jsem nejen nové poznatky, co se problematiky vývojových poruch týče, ale i pocit plnohodnotně stráveného času. A myslím si, že problém poruch učení není jen problémem ve školách, ale může se vyskytnout, ať dříve či později i kolem nás.