Úvahy /

Škola hrou a svět v obrazech

Dne 5.4.2012 jsem absolvovala workshop „Škola hrou a svět v obrazech“ pod vedením paní
Mgr. Libuše Vlasákové .
Musím konstatovat, že tento seminář pokládám za jeden z nejlepších, které jsem v rámci tohoto předmětu kdy navštívila. Především se mi líbilo velmi praktické pojetí workshopu. Přednášející nám velmi poutavým způsobem přiblížila základní principy výuky na waldorfské škole.
Přednáška začala myšlenkou, že v dnešní materiálně zaměřené době je dítě odmalička naprosto zahlceno různými dojmy. Ze všech stran se na něj valí nové informace a nejrůznější lákavé stimuly. Dítě je většinou ani nestačí vstřebávat, a tak vlastně žije v neustálém ruchu. Tím u něj vzniká určitá otupělost, která je přirozenou odpovědí na toto přesycení vjemy. Dítě kvůli přemíře zprostředkovaných dojmů nemá možnost rozvíjet svou obrazotvornost, protože ji prakticky nepotřebuje využívat. K tomuto faktu také velmi přispívají média. Kdekoli se pohybujeme, jsme obklopeni reklamami, jsou nám nabízeny letáky, časopisy, v obchodech nás provází hudba, ve veřejné dopravě jsou pouštěna videa atd. Jsme natolik přesyceni všemi těmito vjemy, že je nemožné najít si čas chvíli se zastavit a odpočinout si. Tento fakt se projevuje také ve způsobu trávení volného času dětí. Dříve si děti hrály způsobem, který rozvíjel jejich představivost a kreativitu. Rády napodobovaly různé činnosti dospělých. Dnes jsou tyto hry u mnohých dětí nahrazeny ve velké míře počítačovými hrami. Dítě tak získává znovu pouze zprostředkované dojmy, je ochuzeno o ty pravé, autentické. Je přirozené, když se dítě nejdříve seznamuje s pravými dojmy a teprve poté začne poznávat iluze. Pokud jsou tyto hodnoty přehozené, má to negativní vliv na rozvoj dítěte.
Waldorfská škola vychází ze skromného přístupu k životu, z návratu k přírodě, z budování vztahu mezi učitelem a žákem. Překvapí nás, když zjistíme, že učitel si v hodině vystačí pouze s křídou a tabulí. Nesetkáme se zde sice s elektrotechnikou, ale můžeme zde mnohem silněji vnímat důraz na budování mezilidských vztahů. Také je přikládán velký význam zodpovědnému, ale zároveň hravému přístupu k plnění povinností. O waldorfské škole se někdy říká, že si její žáci jen hrají a nemusí plnit povinnosti. Tento pohled je však mylný. Žáci se učí ve škole zodpovědnosti, ale nevnímat zodpovědnost jako něco nepříjemného, co by jim mělo život narušovat. Naopak se učí vnímat povinnost jako krásnou věc, při jejíž vykonání člověk zakouší uspokojení. Podíváme-li se náš národ z historického pohledu, zjistíme, že právě kvůli mnohým nedostatkům se rozvíjela naše fantazie a schopnost umět si s věcmi „pohrát“.
Dále jsme se během workshopu zabývali otázkou, jak odpovídat na dětské „proč“. Určitě znáte situaci, kdy se snažíte dítěti trpělivě odpovídat na jeho otázky, ale ty žel neberou konce. Jak odpovídat způsobem, abychom ukojili dětskou zvědavost? V naší postmoderní době je zvykem odpovídat na věci co nejpřesněji, věcně a stručně. Dítě se však s takovýmito odpověďmi nespokojí. Pokud však odpovídáme dítěti poeticky a vyprávíme mu příběhy, pak si můžeme být jisti, že odpověď padne na úrodnou půdu. Chce-li člověk tímto způsobem s dítětem komunikovat, vyžaduje to však velkou míru kreativity a představivosti. Ve waldorfských školách je kladen velký důraz na to, aby učitelé byli kreativní a přiblížili dětem svět pomocí obrazů.
Existuje teorie, která rozděluje děti do několika skupin podle věku. V první skupině se nachází děti od devíti let. Ve waldorfské škole se ve výuce dětí této věkové kategorie uplatňuje vyučování založené na vypravování a hrách. Učitel například povídá v hodině matematiky příběh o skřítcích a následně zapojí děti do příběhu. Děti pak společně plní různé matematické úlohy, zatímco jsou postaveny do role skřítků. Dále je v matematice velmi důležitý rytmus. Při počítání se do rytmu tleská. Písmenka se děti učí pomocí obrázků. Nejdříve jim učitel představí obrázek, který má tvar určitého písmenka, a den nato „promění“ obrázek v písmenko. S obrázkem je spojen příběh, a tak mají děti možnost propojit své zážitky z příběhu s písmenky. Při učení abecedy se využívá pohybových her. Písmenka se znázorňují pohyby těla, a tak je stále cvičen postřeh dětí a utvrzovány nově přijaté informace. V hudební výchově se užívá pentatonické stupnice, která je pro děti jednodušší a jemnější pro jejich vnímání. Často se dětem vyprávějí pohádky. Vyprávění pohádek je pro děti léčebné. Od učitele si žádá úctu k dětem a cit. Pohádky by neměly být používány pouze k pobavení a zkrácení volného času. Měly by být předmětem k výchově dětí, učit je úctě a správnému pojetí jich samých. Ve 2. třídě se dětem vyprávějí bajky o zvířátkách. Ve třetí třídě nastává u dětí zlom – dítě začíná svět kolem sebe náhle vnímat jinak.
Ve druhé skupině se nachází děti věkové kategorie do dvanácti let. Tyto děti vnímají svět jinak. Začínají být pověrčivé, dochází ke střetům mezi chlapci a dívkami, k intrikám. Dochází u nich k přechodu k realitě. Náhle pro ně učitel není dokonalá bytost, začínají si tvořit vlastní názor o jeho jednání. Také se snaží opírat o autoritu učitele. Potřebují cítit, že mají nad sebou pevnou autoritu, která se sebou nenechá manipulovat. Mají potřebu získat jistotu, že je vše v pořádku. V této době jsou dětem tohoto věku vyprávěny báje a pověsti, ať už řecké či starogermánské. Jsou v nich zřetelné různé pohledy na svět, svým charakterem jsou složitější a ne tak jednoznačné jako pohádky.
Seminář mě velmi obohatil a pomohl mi lépe pochopit podstatu myšlení dětí v různých věkových kategoriích. Názorné pojetí výkladu mi pomohlo získat jasnější náhled na způsob výuky na waldorfské škole a poskytlo mi nové poznatky, které v budoucnu ráda využiji v praxi.