ÚVAHA MOCENSKÝ A PARTNERSKÝ MODEL VE VÝCHOVĚ, VZDĚLÁVÁNÍ A VZTAZÍCH

V říjnu loňského roku jsem se zúčastnila přednášky manželů Kopřivových na téma mocenský a partnerský model ve výchově, vzdělávání a vztazích. Toto téma mě zajímá jak z pohledu budoucího pedagoga, tak novomanželky a snad i jednou maminky. Asi jako každý, i já toužím po ideálním partnerství a šťastné rodině. Jak ale docílit harmonických vztahů v našem okolí?

Manželé Kopřivovi se nám snažili předat něco málo ze svých zkušeností. Chtěli ale také, abychom se nad věcmi sami zamysleli a hledali své vlastní odpovědi. To, na co člověk přijde sám, má vždycky větší hodnotu a trvalost, než to, co mu do hlavy vtlačí někdo druhý. A to by si asi rodiče a pedagogové, zkrátka všichni, kdo se snaží vychovávat druhé, měli uvědomit. Každý by měl mít možnost určité volby a svobody. Naše vztahy by měly být založeny na vzájemné úctě a důvěře.

Výchova, ať už v rodině nebo ve škole, je způsob vzájemného ovlivňování. Každá strana má své určité role. Rodiče nebo učitelé ovlivňují děti svým výchovným působením a děti zase ovlivňují své rodiče svými reakcemi na toto působení. Mohou se vzájemně obohacovat. Ovšem nic nemá pouze líc. V dnešní době se často můžeme setkávat i s rodinami, které svým dětem dávají takovou volnost, že už to vlastně ani není svoboda, ale spíše přemíra zodpovědnosti za vlastní činy, kterou třeba ještě mladší děti ani nejsou schopny unést. Rodiče i pedagogové by neměli být pouze kamarády, ale spíše rádci. Z toho také vyplývá určité postavení, které je dáno zkušenostmi, sociálním postavením, formálními i neformálními vztahy. Podle mého, děti potřebují být něčím nebo někým usměrňovány, potřebují znát určitá pravidla a vědět, kde jsou hranice, to jim pak dává pocit bezpečí. Ovšem toto usměrňování by určitě nemělo mít mocenský charakter. Toto slovo asi v mnoha lidech budí dojem něčeho negativního. Často máme tendence spojovat moc s tyranií, penězi možná i násilím. Není to nic k podivu, když jsme se o tom již mnohokrát v historii přesvědčili. Ovšem, pokud toto usměrňování bude mít spíše partnerský charakter, bude se i dětem snáze chápat jeho smysl.

Cílem veškerého výchovného působení by měl být všestranný harmonický rozvoj celé osobnosti, jak již před mnoha lety zmínil uznávaný pedagog Komenský. Já bych jen dodala, že bychom se měli snažit o zachování individuality a svobody každého. Třeba pak bude i více šťastných a spokojených lidí. Rodičů, kteří jsou schopni dávat a dětí, které jsou schopny přijímat.