Projekt skončil v roce 2013

zpět na detail: Psychologická první pomoc

seznam všech úvah

Psychologická první pomoc

O víkendu s datem 7. a 8. dubna 2012 jsem se zúčastnila víkendové akce s názvem Psychologická první pomoc.
Jakmile jsem si na stránkách předmětu Pedagogika v praxi vybírala, kterého workshopu či víkendové akce se zúčastním, nadpis psychologická první pomoc mě hned zaujal. Napadlo mě: „Co si člověk může vybavit pod tímto pojmem?“ Vyskytla se mi celá škála různých procesů odehrávajících se v lidském těle a chtěla jsem hned vědět více. Napadlo mě, že tato pomoc je velmi důležitá nejen při živelných katastrofách, kdy je nejdůležitější pomocí pro lid psychická pohoda a jejich uklidňování, ale také různé autonehody, letecké katastrofy, vlakové srážky atd. Dále jsem si říkala, že každý člověk prochází životem a musí řešit problémy každodenního života a s tím samozřejmě souvisí psychika každého z nás, a jak si s daným problémem poradíme. Každý prožívá nejen radosti, ale také starosti, kterými může být např. ztráta blízké osoby, nevěra partnera, rozvod nebo odchod dětí z rodného hnízda. Psychicky náročná může být ale také jen hádka s člověkem, na kterém nám záleží. Pro jednoho je to malý problém, ale pro druhého to může znamenat veliký kámen na srdci. Od lektorek jsme se dozvěděli, že na tohle musíme myslet a nezapomínat, že to, co pro nás je banalita, může pro druhého znamenat neřešitelný problém a zaslouží si stejnou pomoc a vyslechnutí. I já si samozřejmě prožívám starosti života a nejednou jsem si nevěděla rady. Proto jsem se chtěla o psychologické první pomoci dozvědět. Abych mohla pomoci nejen sobě, ale i ostatním lidem, kteří to potřebují.
Když se zamyslím nad programem samotným, jsem opravdu doteď plná dojmů. Sobotu ráno naplnil teoretický výklad. Někdo si řekne suchá teorie, ale vše bylo doplněno příklady z praxe, které jsem opravdu „hltala“. Dále probíhalo praktické zkoušení krizové intervence, kdy jsme byli ve skupinkách po čtyřech, dostali jsme problém, který se měl vyřešit a my se rozdělili tak, že jeden hrál interventa, jeden klienta a dva byli posluchači. Celá víkendová akce byla doplněna i hrami, jako např.: Každý dostal lísteček s rolí, kterou bude hrát a zadání znělo jasně: „Jste v hotelu, kde za 10 minut vybuchne bomba. Dostaňte se ven!“ Dle mého názoru se na této hře ukázal pravý lidský charakter. Když se nad tím zamyslím s odstupem času, tak každý běžný občan utíkal k nouzovému východu a jen minimum lidí si všimlo, že tam s námi byl i např. nevidomý člověk, malé dítě nebo třeba stařenka, kteří by se sami ven nedostali.
Chci moc poděkovat, že jsem se mohla této víkendové akce zúčastnit. Velký obdiv patří našim dvěma lektorkám, které byli velmi příjemné, milé a skvěle se poslouchali. Jejich práce je dle mého názoru velice těžká a obdivuji je, že s sebou netáhnou tíhu problémů ostatních lidí, kterým pomáhají. Musí to být opravdu umění, nechávat starosti v práci a doma opět fungovat, žít svůj vlastní život a řešit své vlastní problémy.
Pro mě tohle byla nejlepší víkendovka na jaké jsem doposud byla. DĚKUJI! 