Projekt skončil v roce 2013

zpět na detail: Psychologická první pomoc

seznam všech úvah

Psychologická první pomoc

Dne 7. 4. 2012 – 8. 4. 2012 jsem se zúčastnila víkendové akce s názvem Psychologická první pomoc pod vedením lektorky Mgr. Petry Ďáskové. Lektorka pracuje jako krizový intervent v krizovém centru v Ostravě, takže jsme se dozvěděli nejen teoretické náležitosti první psychologické pomoci, ale také nám předala spoustu poznatků a zkušeností z její dosavadní praxe krizového interventa.
První den jsme si vyzkoušeli roli krizového interventa, jak pomoci podpořit člověka a navést na správné řešení jeho problému. Klienti k nám přicházeli s různými případy jako např. rozchod s partnerem či s problémem, jak sdělit rodičům, že nás vyloučili ze školy. Pochopili jsme, že není jednoduché nedávat rady a nepodsouvat své subjektivní názory, což krizový intervent dělat nesmí. Určitě kladení takovýchto otázek, bez toho aniž by v klientovi vyvolávaly pocit, že mu chceme vnutit náš názor nebo ho tlačíme do nepříjemné situace, vyžaduje rozsáhlou praxi.
Odpoledne jsme strávili zajímavým experimentem spočívajícím v tom, že nám byly rozdané role a najednou jsme se dozvěděli, že v budově je bomba a musíme se do deseti minut evakuovat. Role byly různé od běžných občanů, přes neslyšící, nevidomé, vozíčkáře, záchranáře i osoby s psychickým onemocněním. Tak jsme měli možnost si vyzkoušet, které osoby se snažili v evakuaci pomoci a které pouze šli s davem a o druhé se nezajímali. Zjistili jsme, že člověk ve vypjaté psychicky náročné situaci reaguje úplně odlišně než by předpokládal v klidovém stavu.
Další den na základě našeho požadavku, zda se dá povolání krizového interventa aplikovat do praxe v oblasti učitelství, jsme ve skupinkách dostali úkol, který jsme si měli připravit a poté interpretovat všem zúčastněným víkendového workshopu. Vžili jsme se do role učitele na základní škole a měli jsme dětem oznámit tragickou událost, že jim nečekaně a náhle zemřel spolužák, který se utopil. Zabývali jsme se tím, jak dětem tuto zprávu co nejvhodněji sdělit, jaké reakce děti budou mít, jestli budou pokládat otázky ohledně smrti jejich kamaráda, či nastane ve třídě absolutní ticho. Také jsme řešili, že je potřeba děti ujistit, že tato situace není obvyklá a že se jedná o případ výjimečný. Že pokud se vydají na rafty či plavat na bazén, neznamená to automaticky, že zemřou. Je důležité navodit v dětech pocit jistoty a bezpečí.
Velice silným zážitkem bylo, když nám paní lektorka vyprávěla o tragédii ve Studénce týkající se případu, kdy na projíždějící vlak spadl most. Při této nešťastné události zemřelo osm lidí, většina velmi mladých (ročník 90). Paní lektorka na tomto případu pracovala jako krizový intervent, takže po telefonu poskytovala informace vyděšeným rodičům a příbuzným, zda jejich dítě, kamarád, známý apod. přežili.
Workshop se mi velice líbil, byl pro mě určitě velmi přínosnou zkušeností, jak pro můj osobní život, tak profesní. Poznala jsem, jak jednat s lidmi a pomoci jim v těžkých životních situacích. Paní lektorka byla velice příjemná a sympatická a s radostí nám odpovídala na naše zvídavé dotazy. Rozhodně bych tuto víkendovou akci doporučila svým známým a kamarádům, a pokud budu mít možnost se takové akce znovu zúčastnit, určitě ji s radostí využiji.