Jak pracovat s dětmi a mladistvými pod vlivem drog

12. 4. 2012 jsem se zúčastnila workshopu na téma: Jak pracovat s dětmi a mladistvými pod vlivem drog. Již po přečtení samotného názvu bez podrobnější anotace nejen mě, ale všechny ostatní určitě napadá spoustu otázek na téma drogově závislých. Před očima jsem najednou viděla spoustu obrazů, většinou smutných a tragických.
Už na začátku workshopu nám bylo sděleno, že práce s drogově závislými, a to nejen na drogách a alkoholu, ale třeba i na počítačových hrách či televizi, je velmi těžká. Důležité je, předtím, než se do této práce člověk vůbec pustí, začít sám sebou. Je to opravdu tak důležité? Myslíte si, že je to klíč k úspěchu? Jak s mladistvými pod vlivem drog můžu pracovat úspěšně, když sama nevím, co to závislost je? Na drogách ani alkoholu závislá nejsem. Netrávím ani drtivou většinu času u počítače či televize. Ale opravdu nikdy neutíkám?
Myslím si, že dokud se nevyrovnám sama se sebou, nemohu ani pomoct ostatním. V prvé řadě musím pomoci sama sobě. Nechci se napít vína jen proto, že chci na některé věci na chvíli zapomenout. Z vlastních zkušeností vím, že útěkem se nikdy nic nevyřeší. Problémy zůstávají, čekají na vás a brání vám posunout se v životě dál, prožít zase něco jiného. Lidé vždy hledali co nejjednodušší cestu. Proč by se někdo z nás měl prodírat trním, když existuje mnohem lepší cesta? Ale není to jen zdánlivé? Co když trní za chvíli pomine a louka bude najednou pokryta květinami. Domnívám se, že bychom si neměli ničit život jen proto, že jsme líní a bojácní.
Hledání smyslu života bylo, je i bude. Smysl hledá každý z nás. Někdo si myslí, že jej už našel, druzí neustále tápají. Hledání může být zdlouhavé a frustrující. Není lehčí vzít si drogu a myslet si, že smysl jsme našli? Každý z nás má sny a přání. A každý se chce cítit výjimečný. Ale každý z nás už takový je. Od svého počátku až ke svému konci. Myslím si, že spousta z nás hledá něco velmi hlubokého, něco vzácného. Ale bohužel, smysl nesou často mnohem prostší a jednoduší věci. A my patříme mezi mistry jejich přehlížení.
Lidé závislí na drogách jsou stejní lidé jako my. Jenom jejich stav podnítily jiné události a příčiny, které se nás ostatních netýkají. Ne každý má štěstí žít v úplné rodině. Ne každého jeho rodiče milují a snaží se jej respektovat a důvěřovat mu. Všichni si nenajdou správné přátelé, kteří by nám nikdy neublížili. Nemůžeme být všichni odvážní a dostatečně motivování prát se s životem, který není věčně růžový. Nejsme tu od toho, abychom jim pomohli něco najít? Abychom jim ukázali jiné cesty a možnosti? Měli bychom jim umět dokázat, že některé situace jdou úspěšně řešit i jinými způsoby.
Jak tedy pracovat s dětmi a mladistvými pod vlivem drog? Stejně tak, jako jsme předtím pracovali sami se sebou. Pomoci najít jim svou vlastní vnitřní sílu, díky které se posunou dál. Vysvětlit jim, že jsou dostatečně silní a způsobilí na to, že žádnou berlu v podobě závislosti nepotřebují.