Projekt skončil v roce 2013

zpět na detail: Předcházení vývojovým poruchám učení

seznam všech úvah

Předcházení vývojovým poruchám učení

V rámci projektu Pedagogika v praxi jsem se zúčastnila celkem tří workshopů. Nejvíce
mě oslovil seminář pod názvem Předcházení vývojovým poruchám, který vedla
Mgr. Ilona Šťastná, ředitelka základní školy. Paní lektorka nás seznámila s řadou cvičení, která se dají provozovat s dětmi během vyučovacích hodin. Také nám byl představen cyklus probíhající od 1. do 9. třídy na Waldorfských školách. Zaujalo mě, co všechno se děti
na těchto typech škol naučí do praktického života. Dalo by se říci, že přednáška byla určena spíše pro učitele prvního stupně, nicméně i já jako potencionální učitelka na druhém stupni
či na střední škole jsem si ve výkladu našla své. Odnesla jsem si zajímavé poznatky,
které mohu později využít i při výchově svých vlastních dětí.
Hlavní otázkou, kterou bychom si měli položit, je, zda se dá vývojovým poruchám učení předcházet, a pokud ano, tak jak? Řada studií se domnívá, že většina dysfunkcí vzniká
už během raného vývoje (před porodem, při porodu nebo krátce po něm), dědičností,
ale určité procento dysfunkcí vzniká také nedostatkem potřebných podnětů.
Ať už je to jakkoliv, myslím si, že každé dítě potřebuje pozornost rodičů a svého okolí,
což není v dnešní uspěchané době běžné. Pokud dítě nemá vhodné podmínky pro svůj vývoj, může u něj nastat některá z vývojových poruch. Může být sebevíc nadané, ale špatnou výchovou a péčí v něm nadání zcela pohřbíme. Jak zmiňovala paní lektorka, výhodou Waldorfských škol je to, že si zde každé dítě během vyučovacího cyklu najde to své,
v čem je dobré. Každý jsme se nenarodili s nadáním pro matematiku, ale jsme třeba dobří v ručních pracích. Tudíž si zde i slabší žáci po stránce učení naleznou to, v čem vynikají
nad ostatními.
Důležitým faktorem při působení na vývoj dítěte je také komunikace. Čtení nebo ještě lépe vyprávění pohádek nemůže dítěti nahradit televize, počítač či jiná technologická vymoženost. Dnešní děti jsou odlišné od dětí vyrůstajících před několika desítkami let. Většina současných dětí tráví spoustu času u počítače či televize nebo si hraje s nejmodernějšími hračkami,
které jsou naprosto dokonalé, a už si snad ani neumí hrát s obyčejnými hračkami
např. z přírodních materiálů. Nicméně jedině ty ne úplně dokonalé hračky dokážou v dítěti rozvíjet fantazii a tím ho nenásilně „nutí“ přemýšlet.
Zapomenout nesmíme ani na pravidelnost denního režimu, na což jsme byli taktéž upozorněni. S touto myšlenkou se zcela ztotožňuji. Určitě není pro dítě dobré, když jednou jde spát v sedm a podruhé až v deset hodin, to stejné je u vstávání či přijímání potravy. Podstatná je také stálost prostředí, ve kterém dítě vyrůstá, aby se cítilo v bezpečí a nebylo zbytečně stresováno častými přesuny z místa na místo.
Je nutné si uvědomit, že prvotní výchova a rozvoj dítěte závisí na rodičích. Postupně
se s nástupem dítěte do školy přesouvá částečně na učitele, ale nejdůležitější by pro dítě měli být rodiče. Učitelé by neměli žáky zbytečně zatěžovat pouze výkladem, ale je důležité zapojit
do výuky také pohyb. Paní ředitelka nám prozradila, že v hodinách na její škole se pohybové hry využívají také k zapamatování si nového učiva či k jeho zopakování. Myslím si,
že zapojení pohybu do klasické výuky je jistě zajímavým oživením. Žáci se tak odreagují
a jsou pak znovu schopní přemýšlet a soustředit se.
Z tohoto setkání jsem si odnesla řadu užitečných poznatků zkušené pedagožky, která s dětmi pracuje již řadu let. Dle mého názoru by byl tento workshop užitečný nejen pro nastávající
či současné učitele, ale také pro rodiče. Právě rodina působí jako první na utváření lidské osobnosti. To by si měla řada rodičů uvědomit, a ne se pak divit, jaké jejich dítě
je a otočit se k němu zády. Je potřebné vědět, jak na děti správně působit, aby u nich zbytečně nedocházelo k vývojovým poruchám učení či chování.