zpět na detail: Desatero učitele
Desatero učitele
V letním semestru 2012 jsem se zúčastnila tří workshopů v rámci předmětu Pedagogika v praxi 4. Položme si otázku, mohly nám tyto workshopy přinést nějakou inspiraci? Odpovídám zcela jistě ano, přinesly.
Měla jsem možnost nabýt spoustu nových informací, inspirace, ale také velmi zajímavých a užitečný rad, které bych chtěla nadále využít v mé praxi. Na všech třech seminářích, které jsem absolvovala, byli velmi zkušení odborníci, zejména učitelé s mnohaletou praxí a zkušenostmi, které nám s velkým zápalem a radostí předávali. Mnoho těchto nápadů mě zaujalo a přivedlo k názoru, že učení dané látky může být i velmi zábavné, je třeba jen umět správně užívat všech metod, pomůcek a dalších tvořivých činností. Tímto jsem si také své vlastní nápady a poznatky rozšířila. Představme si však, kdyby byla situace jiná a na pozici přednášejících byli lidé, kteří k tomuto oboru nemají takový vztah a správný zápal. Pak by nás většina věcí mohla odradit. Ale tak nestalo.
Jelikož jsem zatím pouhá studentka, která však bude jednou v pozici učitele, nejvíce mě zaujal první workshop s názvem Desatero učitele, z něhož jsem si některé rady vzala k srdci a chtěla bych je jako budoucí učitelka dodržovat.
Přednášející tohoto semináře nám po celou dobu předávaly nejen své rady a zkušenosti z praxe, ale také seminář prokládali názornými ukázkami, které mohou nastat v reálném životě, zejména ve škole. Některé případy mě doslova šokovaly. Hlavně ty o problémových dětech a jejich rodičích. Během tohoto vyprávění jsem si stále pokládala jednu otázku. Je vůbec možné, abych jsem se s tím někdy setkala i já? Ano, může to potkat každého a je třeba být na to připraven. Bylo nám důrazně sděleno, na co si máme dávat pozor, o čem být jako kantoři informovaní, jak se zachovat v různých situacích atd. Tyto rady pro mě byly nejdůležitější, jelikož jsem doposud jen tušila, jak bych se v takových situacích měla zachovat. Samozřejmě, že si tím každý pedagog musí projít sám, aby zjistil, zda jeho reakce a postupy byly správné či nikoliv, ale bude tyto postupy správně uplatňovat tak, aby byl efekt ještě účinnější? To už záleží pouze na něm.
Jelikož si těmito situacemi prošly obě přednášející, vyprávěly nám, jaké byly jejich pedagogické začátky. Byly na všechny tyto situace připravené? Věděly vždy, jak se správně zachovat, aby to nebylo ještě horší? Kupodivu ne, všem postupům a technikám k zvládnutí a vyřešení těchto problémových situací je naučila až praxe a více takových opakujících se případů. Již v úvodu semináře nás obě vtáhly do děje, když před nás předstoupily jako přísné, ale spravedlivé paní učitelky a přiměly nás všechny vstát a pozdravit je, jako ve školních lavicích žáci zdraví své pedagogy. To byly první náznaky získávání autority učitele, což bylo později objasněno. Nejvíce důležitým momentem k vytvoření autority je právě předstoupení před žáky a nastavení jasných pravidel, které se musí dodržovat. Poté byli vyzvání i někteří studenti z publika, aby si předstoupení před třídu (nás figuranty) vyzkoušeli. Sami poznali, že to není jednoduché. Uměla bych si vytvořit a hlavně udržet před žáky respekt? Bylo by to pro mě jednoduché nebo bych se zachovala úplně stejně jako tito studenti? Na to jsem pomýšlela celou dobu, kdy se toto fiktivní vystoupení odehrávalo.
Vykonávat profesi učitele tak dobře, aby byli spokojeni jak žáci, tak i učitel, je opravdu složité. Doposud jsem si to jen myslela, ale po zkušenosti s tímto workshopem to už vím. Stále více a více poznávám, jak velkou má pedagog zodpovědnost za žáky a to nejen v rámci rozvíjení jejich vědomostí, ale také stálé kontroly nad jejich výchovou a chováním. Mohu být ta dobrá učitelka? O to se musím pokusit i na základě těchto potřebných rad.