zpět na detail: Desatero učitele

seznam všech úvah

Desatero učitele

Lehké uvažování nad tím jak učit? Aneb workshop Desatero učitele
Ad rem i přesto, že úvaha nemá obsahovat popis, raději daný workshop popíšu, abych nezúčastněným alespoň trochu objasnil důvod, proč jsem se rozhodl „kontemplovat“ zrovna na toto téma.
Na začátku nutno ovšem podotknout, že s ohledem na jiné povinnosti jsem byl nucen na workshop přijít asi o půl hodiny později, což se ovšem paradoxně ukázalo jako jistá výhoda. Na začátku workshopu, který mě díky mé nedochvilnosti minul, zřejmě lektorky vyzvaly náhodné studenty k tomu, aby v rámci workshopu narušovali plynulost lekce nevhodnými poznámkami, infantilními zvuky a lehce šokujícím chováním. To vše očividně za účelem navození jakési temné atmosféry podobné školskému prostředí a k představě specifické třídní situace, se kterou se ve své následné pedagogické praxi může budoucí pedagog potýkat.
Na workshopu, možná spíše na lektorech mě zarazilo jedno – noblesa a elegance, se kterou se „jakoby“ dokázali vypořádat s oním výše zmíněným nevhodným chováním. A to mě přivedlo, díky mým vysoce asociačním schopnostem, k větě zakončené otazníkem: „Co bych v této situaci dělal já? Rozohnil bych se? Začal bych se červenat? Nebo bych v nejlepším případě dokázal podobnou situaci řešit s grácií jako tyto lektorky?“. Nedovedu si na tuto otázku odpovědět, přece jenom pokud jsem něco někomu vysvětloval, bylo to na základě toho, že daní „žáci“ za mnou přišli, abych jim to vysvětlil. Jenže v „čistě krystalové praxi předávání moudrosti“ tomu asi takto nebude. Očekávat, že po roce aktivního učitelství, budu natolik úžasně nápadný a skvělý „profesor“, by bylo poněkud optimistické.
Každopádně v onom už výše zmiňovaném desateru mě nejvíce nadchlo pravidlo číslo 5 s názvem - Snažte se třídu ovládat celou svou osobností, které možná spíše latentně s pojmem skvělý „profesor“ souvisí. Toto pravidlo chápu jako cestu sebezdokonalování v oblasti herectví. Dle mého uvážení by učitel, jakýkoliv od školsky základního až po školsky vysokého profesora, měl být svým způsobem herec, šprýmař, komik, či jinými slovy člověk do jisté míry s exhibicionistickými vlastnostmi. Na otázku proč zrovna takto „talentovaná“ osoba by měla být předavačem lidského vědění, odpovídám – lidské individuum, které umí hrát a dělat herectví, musí už od základu být něčím zajímavé (můžeme tomu říkat charisma), musí nějakým způsobem komunikovat s veřejností (žáky) a hlavně musí umět udržet pozornost obecenstva (studentů). Jako plusový bod k onomu umění herectví patří i to, že herec-učitel dokáže zahrát a dát najevo určitou emoci, či určité stanovisko, bez toho, aby daný pocit opravdu v dané situaci pociťoval, tedy aby netrpělo jeho nervové ústrojí.