Projekt skončil v roce 2013

zpět na detail: Jak pracovat s dětmi a mladistvými pod vlivem drog

seznam všech úvah

JAK PRACOVAT S DĚTMI A MLADISTVÝMI POD VLIVEM DROG

Název workshopu Jak pracovat s dětmi a mladistvými pod vlivem drog mě velice zaujal a neváhala jsem se na něj přihlásit. Problematika drog je v dnešní době velice diskutovatelné téma. Na workshopu jsem se chtěla dozvědět, jestli se s dětmi a mladistvými pod vlivem drog vůbec dá pracovat? Droga ovlivňuje osobnost, chování, lidem pod vlivem je dle mého názoru vše jedno.
Na začátku workshopu se nám představil přednášející pan Procházka, který pracuje s lidmi se závislostmi ať už na drogách nebo počítačových hrách a samozřejmě dělá mnoho dalších věcí. Hned při prvním projevu pana Procházky bylo jasné, že tento workshop bude velice zajímavý. Avšak stačilo pár minut, abych zjistila, že se přednášející nebude držet daného tématu.
Kdo z vás pil někdy alkohol? Kdo si zahulil? Kdo hraje počítačové hry? Tohle byly první otázky pana Procházky. Sama sebe jsem se ptala: „Mám zvednout ruku? Zvedne ji někdo v sále“? Překvapivě ruku zvedli skoro všichni a já také. Ano, alkohol zkusil určitě každý (mnoho lidí si prošlo tím, že se někdy opili) a přiznat se k jeho užívání není přece žádná ostuda. Ale co marihuana nebo jiné drogy? Přiznat se k tomu, že jsme je někdy užili/zkusili? Mezi lidmi na workshopu se nenašel nikdo, kdo by se bál přiznat, proč také? Nikdo tam nikoho neodsuzoval. Ale je to takhle i mezi ostatními lidmi? Nebo jsou jen toho názoru: tohle je feťák od něj ruce pryč….
Tak, zjistili jsme, že každý v sále má alespoň nějakou zkušenost s drogou a workshop mohl pokračovat dále. Padaly další otázky typu: „Jak droga mění vaši osobnost? Proč lidé berou drogy?“ Je mnoho důvodů. Mezi nejhlavnější patří určitě stres, deprese, problémy v rodině, zapojení se do party nebo jen to, že je prostě chceme zkusit. Tohle jsem si myslela já, dokud někdo v sále nevykřikl „útěk“. To je i podle pana Procházky jeden z nejhlavnějších důvodů proč lidé drogy berou. Před čím ale utíkají? Před realitou? Před vnějším světem?
Určitě ano, ale v první řádě před sebou samým. Člověk je pod vlivem drogy někdo jiný, může dělat věci, které se neodváží udělat, když je sám sebou. Zde bych chtěla navázat na počítačové hry, jejichž hraní bylo na workshopu s drogami hodně spojováno - mládež užije drogu - začne hrát svou oblíbenou počítačovou hru a je tím, kým chce být. Ať už je to zabiják nebo hrdina. Bohužel se někdy stane, že při spojení drogy a počítačové hry dojde k tomu, že uživatel ublíží sám sobě nebo někomu jinému. Nabízí se otázka, jak teda máme my, co se o tuto problematiku zajímáme pomoci mladým uživatelům od toho, aby si uvědomili sami sebe a měli se rádi takoví jací jsou. Aby dělali věci, které chtějí, aniž by musely sáhnout po droze či počítačové hře? Odpověď jsem se přímo z úst pana Procházky nedozvěděla, ale udělal to rafinovaně a chtěl, ať si na odpověď přijdeme sami. Měli jsme za úkol vymyslet nějaký program, čím bychom mladé lidi odradily od užívání drog a hraním PC her nebo jak bychom je nalákali nesáhnout znova po droze a nesedět celé dny u počítače. Všechny nápady co padly byly velice zajímavé. Byly řečeny návrhy od pouštění videí (jak mohou dopadnout lidé na droze) až po pracovní činnosti či sporty nebo vymyslet aktivitu, při které by se lidé cítili tak, jak pod vlivem a přesto by byli “čistí“(přenést „jejich svět“ do skutečnosti). Stručně řečeno, udělat něco, abychom toho dotyčného zabavili, aby měl pocit, že je užitečný, že ho může něco bavit a že může mít rád sám sebe a hlavně vše prožívat bez drogy či PC hry. Pan Procházka byl ze všech návrhů nadšený. Přesně takhle si to nejspíše představoval.
Jeho přístup vypadající tak, že nás samotné nechával neustále přemýšlet, byl pro mě velice přínosný. Mohla jsem si uvědomit, jak bych sama pracovala s danou problematikou, aniž by mi to předtím někdo řekl. Z workshopu jsem odcházela s plnou hlavou otázek, ale zároveň jsem cítila, že tento workshop pro mě byl velice přínosný.