Úvahy /

Jak pracovat s dětmi a mladistvými pod vlivem drog

Workshop „Jak pracovat s dětmi a mladistvými pod vlivem drog“ mě zaujal už svým pouhým názvem. Je
všeobecně známo, že komunikace nejen s dětmi, ale obecně s lidmy pod vlivem drog či alkoholu, je
velice obtížná ne-li přímo nemožná. Ačkoli by mnoho lidí reagovalo protiargumentem, že všichni
lidé nejsou stejní a účinky drogy na člověka jsou individuální. Každý člověk na drogu reaguje jinak
než dalších pět jiných lidí.
Sama se řadím do té malinké skupiny lidí, kteří žádnou drogu ani alkohol nikdy nepožili. Moji
rodiče nikdy nemuseli řešit situaci, kdy jsem se vracela úplně opilá domů těsně nad ránem, nemohla
jsem se trefit klíčkem do dveří, hlasitě jsem si zpívala a probudila celý dům, nebo že mě přivezla
přímo policie. Ačkoli jsme měla mnoho příležitostí se opít, zakouřit si cigaretu, nebo zkusit i
nějakou drogu, nikdy jsem to neudělala a ačkoli jsem mnoha lidem pro smích, jsem na to svým
způsobem hrdá. Tím ovšem nechci říct, že odsuzuji lidi, kteří tak činí. I když nepiju alkohol ani
nekouřím, zastávám názor, že alkohol i cigarety v přiměřeném množství třeba na párty nejsou
problém. Myslím si, že tyhle věci už k takovým akcím jednoduše patří. Pokud člověk opravdu kouří
a pije pouze příležitostně, nemám s tím sebemenší problém.
Zatím jsem se ovšem ale nesetkala s člověkem, který by byl tou světlou výjimkou a ačkoli byl pod
vlivem nějaké drogy, dokázal i přesto v mezích možností komunikovat. Zatím jsem narazila jen na
hádky, rvačky, uzavření se do sebe, nebo vnímání naprosto mimo realitu. Je samozřejmé, že závislí
lidé potřebují pomoct, ale věřím v to, že sami si nikdy nepomůžou. Nikdo v sobě nemá tolik vůle,
aby jednoho rána vstal a řekl si: „Dnes s tím skončím!“. Vždy je zapotřebí někdo druhý, který toho
člověka přesvědčí, že jsou i jiné možnosti, jak řešit problémy, či pro něj bezvýchodné situace. Lidé
se svých závislostí zbavují sami jen v tom případě, pokud zažijí nějaký velice emotivní okamžik,
který jako by nakopne mozek, restartuje ho a oni jako by prozří a vidí svoji situaci z úplně jiného
pohledu. Celý organismus dostane šok a tito lidé pak sami bez cizí pomoci vyhledají pomoc. Pokud
se tak ovšem nestane, je téměř bezvýznamné se snažit někomu pomoci, protože člověk pod vlivem
si neuvědomuje, že má problém, který je potřeba řešit.
Celkově bych workshop hodnotila velice dobře. Očekávala jsem pouze nudnou přednášku, co dělat
a nedělat, když se setkáme s člověkem pod vlivem drogy, ale pan lektor mě příjemně potěšil. Byl
vstřícný, přátelský, výborně komunikoval s posluchači a celkově na něm bylo vidět, že mu rukami
prošlo už mnoho lidí a on přesně ví, jak upoutat pozornost. Velice mě potěšila forma diskuze, kterou
celý workshop započal a ve stejném duchu i pokračoval. Občas jsem se v jeho výkladu ztrácela,
jelikož často odbíhal od hlavní linie, ale i přesto se mi zdály tyto odbočky hodnotné a důležité.
Troufla bych si říct, že tento workshop byl prozatím nejlepší, který jsem měla možnost navštívit.