Projekt skončil v roce 2013

zpět na detail: Jak přimět teenagery k činnosti

seznam všech úvah

Jak přimět teenagery k činnosti

Když jsem si vybírala, kterých workshopů se letos zúčastním, na první pohled mě zaujal jeden - Jak přimět teenagery k činnosti. Očekávala jsem, že se dozvíme spoustu rad, jak dnešní puberťáky přimět k tomu, aby s námi (budoucími učiteli) spolupracovali, byli ve škole aktivní a aby je výuka zajímala. Jenže po první polovině workshopu jsem byla mírně zklamaná. Paní lektorka Mrg. Eva Bělohlavá sice vyprávěla zajímavé zážitky ze své praxe, ale zdálo se mi, že pro nás jsou tak nějak neužitečné. Většina jejích zkušeností totiž pocházela z různých zájmových kroužků, které vede. Jenže jinak se děti chovají ve škole při vyučování, a jinak ve svém volném čase, když dělají něco, co je baví. A do většiny kroužků děti chodí rády a dobrovolně. Je tam uvolněnější a přátelštější atmosféra, která se nedá s tou ve vyučování srovnávat. Navíc se mi stávalo, že jsem se ve výkladu ztrácela a občas jsem postrádala určitou návaznost. Myslím si, že paní Bělohlavá neměla dopředu naplánované, o čem bude na workshopu mluvit, a tak povídala o tom, co ji právě napadlo.

Stále si tedy pokládám otázku, jak přimět dnešní teenagery k činnosti. Podle mého názoru, nebo tedy alespoň podle toho, jak to vnímám ze svého okolí, dnešní žáci (hlavně
na 2. stupni) nemají o znalosti příliš zájem. Do školy chodí pouze proto, že je to povinné. Jediné, co je ve škole baví, jsou jejich kamarádi. Ale už jaksi postrádají radost či uspokojení z nových poznatků, které jim škola může nabídnout. Někdy mě proto překvapí, když vidím třináctiletou slečnu, jak si v autobuse (nebo kdekoliv jinde), čte knížku. Říkám si, proč to dělá? Kdo z dnešních puberťáků ještě čte knihy? Vždyť všude slyšíme, jak jenom sedí u počítače, hrají hry nebo tráví dlouhé hodiny na sociálních sítích. A pak mi dojde, že existují i výjimky. Děti, které byly vedeny k tomu, aby se rády vzdělávaly a měly pestré zájmy.

Dnešní děti chodí do kroužků zhruba tak do období, než u nich nastoupí puberta. Protože kdo by chtěl po vyučování ještě někam chodit, když může jít domů? Někomu to může připadat jako zbytečná ztráta času, jinému jako příjemně strávený čas s kamarády, kdy poznává něco nového, rozvíjí svoje schopnosti a dovednosti. Jenže všichni víme, jací jsme byli v pubertě. Vzdor a odmítání názorů starších byly na denním pořádku. A netýkalo se to pouze rodičů, kterým jsme odmlouvali, ale i učitelů a vychovatelů. Žáci jsou v tomto období více drzí a jen těžko je přimějete ke spolupráci. Mají vždycky připravenou odpověď na otázku, proč nepracují nebo proč nemají domácí úkol. A tak pokud bych mohla, přála bych si v budoucnu mít třídu plnou hodných dětí, které by rády chodily do školy a vzdělávaly se. Ale vím, že je to asi utopie.