Lesní školka

Děti, příjemní lidé, příroda, barvy a pohoda, to vše se mi vybaví při vzpomínce na celodenní výlet do Lesní školky. Lesní školka, dvě slova skrývající dva významy. Každý z nás si představí hlouček dětí v lese, ale jsou mezi námi i takoví, které napadne prosté sázení stromečků. Proč taky ne? Je zřejmé, že projekt Pedagogika v praxi nebude budoucím pedagogům nabízet praxi v sázení stromečků. Námětem exkurze byly opravdu děti a jejich vnímání v přírodě. Ale zkusme najít skryté spojení těchto dvou odlišných významů. Zasadit mladý stromeček je jako zasadit to mladé, milé, nevinné stvoření do začátku života. A co je důležité? Jedním slovem prostředí. Jelikož jde o jednu ze stránek, která nás ovlivňuje po celý náš život.
Učíme naše děti zvykat si na městské prostředí, nebezpečí a shon. Hranice dětí v jejich školkách jsou ve venkovním prostředí určeny plotem lemujícím zahradu jako dějiště jejich styku s přírodou. Myslíte, že jejich maličkost správně pochopí účel postaveného plotu? Z toho kouzelného dne jsem si odnesla, že děti pochopí ty nejzákladnější potřeby a povinnosti především svým vlastním prožitkem. Vnímají vše pomocí svých smyslů.
Pohádková příroda se tak stává místem, které přispívá ke zdravému rozvoji dítěte. Je to místo, kde na děti nečeká takové nebezpečí jako ve městě. Své hranice si tvoří pomocí záchytného bodu, kterým se stává paní učitelka, jíž nesmí ztratit na pohled ani na doslech. Prožitým situacím porozumí a stávají se tak samostatnými a na chvilinku zodpovědnými osobami. Vím, že to zní jako klišé, ale tak jsem to cítila.
Nutno zmínit, že lidé někdy ani nevědí, co se v dětech skrývá. Často se proto také říká, že děti jsou chytřejší a vypočítavější než samotní dospělí. Ale je tomu opravdu tak? Dětí ví v určitém slova smyslu, co si mohou dovolit. Ví, do jaké výšky mohou vyšplhat na průlezky, aniž by spadly. A rodiče, paní učitelky a lidé kolem nich jim musí nechat prostor a důvěřovat jim. Jedině tak vyrostou z dětí sebevědomé osoby, které si svou cestičku životem vyšlapou sami.
Příroda je mocná čarodějka. Když jdeme na procházku, myslíme tím, že se jdeme odreagovat do přírody. I v případě dětí to byla celodenní procházka skrývající náznaky svobody, kterou si nadšeně užívaly. Je to nádhera, když vidíte „ztřeštělé“ dítko běhat po poli a přitom jejich jiskření v očích znamenající obrovskou radost.
Výlet byl pro mne v prvé řadě zážitkem. Dozvěděla jsem se zajímavé myšlenky, které mne do budoucna ovlivnily nejen v profesionálním životě, ale i v životě soukromém. Pracovat ve školce je prostě řečeno dřina, ale ve velké míře také radost. A dodnes přemýšlím, jestli jsem nevybrala špatně, když jsem
volila práci učitelky na základní škole. Je to ale práce s dětmi tak či tak. Proto zkušenosti, které jsem nabrala během celého dne, mne obohatily a zároveň mi dodaly odvahu pracovat s dětmi a nemít o ně tak obrovský strach. Dnes už totiž vím, že je velmi důležitá důvěra a prostor, ve kterém si budují svou cestičku životem.