Úvahy /

ÚVAHA: Učitel a teenageři: Jak s úsměvem vydržet ve třídě a školství.

Dne 17. 3. 2011 jsem měla tu čest zúčastnit se velmi zajímavého workshopu. Už samotný název mne zaujal. Především proto, že jednou bych se také chtěla stát učitelkou. Těšila jsem se, že se dozvím nějaké perličky ze školního prostředí. A hned na začátku můžu říct, že mne workshop nezklamal.

Na začátku jsem se dostala do situace, ve které jsem nevěděla, co se bude dít a co mám od vedoucí workshopu Mgr. Klaudie Eibenové čekat. Přišla do sálu a vytvořila atmosféru školního prostředí, aniž bychom to předtím věděli. Stačilo jen správně vejít a chovat se tak, abychom z toho pochopili, co máme dělat a jak dále postupovat. Poprvé, když vešla do sálu, bylo vidět na všech, i já sama jsem to cítila, jak jsou všichni netrpěliví a neví, co se bude dít a co od paní lektorky mají čekat. Atmosféra byla docela napjatá.

Pěkně jsme se přivítali větami „ Dobrý den“. My museli několikrát zopakovat větu: „Dobrý den, celý den“. Říkali jsme ji několika způsoby. Nejdřív vesele, potom smutně, dokonce i plačtivě a nakonec s nadšením. Nejvíce mě opravdu překvapilo to, že jeden student byl domluvený figurant. S kamarádkou jsme se pořád nemohly shodnout, zda- li je to opravdu figurant, nebo jen kluk, co je opravdu hyperaktivní. Až nám tento spor o něco později pomohla vyřešit sama lektorka, která přiznala, že je to figurant. Mě samotnou jeho chování a vykřikování, nebo skákání lektorce do řeči docela vadilo. Pro mě bylo skvělé, že jsme si mohli vyzkoušet zase hodinu na základní škole a vrátit se do dětství a zavzpomínat si, jak pro mě tehdy byly takové srandičky zábavné. Teď, když to beru z pozice kantora, už mi to tak legrační nepřijde. Právě naopak, líbil se mi lektorčin klidný a vyrovnaný přístup.

Výborné bylo taky, když si někteří mohli vyzkoušet, jak bude vypadat jejich první den ve škole. Protože nejdůležitější je udělat první dojem. V ten moment jsem si uvědomila, že záleží na každém detailu. A jakmile je první dojem pokažen, tak to jde jen spravit svou důsledností. Na těchto výstupech jsme si řekli, co bylo špatně a co dobře.

Nejvíce mě zaujaly právě příběhy z praxe. Lektorka nám vyprávěla svůj příběh a pak se nás ptala, jak bychom ho vyřešili. Např. Když vešla první den do třídy a chlapec držel v ruce tyč a křičel, že jí pustí. Lektorka řekla všem dětem, ať okamžitě zalezou pod lavice a v ten moment chlapec tyč pustil. Já se přiznávám, vůbec bych nevěděla, co dělat. Na těchto příkladech jsem si uvědomila, jak moc je těžké povolání učitele. Naopak si myslím, že je to příjemné povolání. A nemělo by se zatracovat jen kvůli těmto situacím a problémům.