Úvahy /

Jak najít společnou řeč v multikulturní společnosti

V rámci projektu Pedagogika v praxi jsem 29. 3. 2012 absolvovala workshop s názvem Jak najít společnou řeč v multikulturní společnosti vedený Mgr. Petrou Hedrichovou.
V prvé řadě bych chtěla zmínit svou motivaci, proč jsem se na workshop přihlásila. Jsem studentkou sociální práce a jako dobrovolník pracuji s dětmi a mládeží. Během své čtyřleté praxe jsem se setkala s dětmi z různých sociálních poměrů, z odlišných etnik, a tudíž jsem musela otázku „jinakosti“ těchto dětí řešit. Multikulturní společnost je ideálem, kterého dle mého názoru nikdy nedosáhneme. Jako lidským bytostem je nám vlastní strachovat se o „to své“ a na jakékoliv cizí elementy pohlížet s nedůvěrou. Přesto je potřeba se k ideálům jako je multikulturalita upínat a vést k němu zejména mladou generaci. Ukazovat jim, že neexistuje jen jedna kultura, ale mnoho nejrůznějších způsobů chování, prožívání a pohlížení na svět a důležité je mezi nimi hledat mosty a ne propasti. Neposílat tyto jinak vypadající či jinak se chovající členy společnosti za hranice státu, do ústavů nebo do věznic, jako to dělal minulý režim, ale právě naopak se snažit mít k nim tolerantní přístup, komunikovat s nimi a tak vytvářet podhoubí pro vzájemné poznávání a obohacování.
Tento workshop se mi ze všech absolvovalých seminářů líbil nejvíce a rozšířil mi zejména mé úzké „pedagogické obzory“. V prvé řadě musím říci, že ač se lektorka dotkla stěžejního tématu jen okrajově, bylo pro mě osobně celé dopoledne velice přínosné. Především bych chtěla ocenit didaktické vědomosti a poznatky, které nám paní magistra Hedrichová předala. Působila na mě mile a v souvislosti s jejími zkušenostmi z praxe se mi jevila jako velice dobrý pedagog. Hned následující týden jsem si mohla vyzkoušet jednu z jejich rad, že když dospělý, který je v pozici vychovatele či pedagoga, na děti křičí, ihned ztrácí autoritu. Ač na první pohled banální rada, ověřila jsme si, že je přínosná a pravdivá.
V druhé řadě bych chtěla pochválit obsahovou stránku workshopu, který nebyl pouze teoretický, ale naopak od samého začátku byl provázen spoustou praktických aktivit a technik, které jsme si mohli vyzkoušet. Díky tomu jsem si odnesla mnoho osobních prožitků z nejrůznějších aktivit zaměřených na předsudky, strach z neznáma a podobně.
Paní Hedrichová nám také ukázala několik metodických pomůcek pro výuku multikulturní výchovy. Když jsem po skončení workshopu za ní zašla, jestli by mi mohla doporučit nějaké materiály, vzala si na mě kontakt, že mi vhodný materiál pošle na mail. A skutečně mi za pár dnů zaslala slibované odkazy, což mě velice potěšilo a jen utvrdilo ve skutečnosti, že je člověkem na svém místě.
Jsme ráda, že jsem mohla workshop absolvovat a zajisté získané vědomosti využiji ve své praxi. Snad i tím přispěji k onomu vytváření mostů v naší multikulturní společnosti.
Tereza Michutová