zpět na detail: Anglicky všemi smysly není nesmysl
Jakožto studentka oboru Anglická filologie nemohu jinak než souhlasit s názvem workshopu. Dovolím si rovněž dodat, že k dokonalému ovládnutí jazyka není třeba pouze stimulovat zájem o učení, nýbrž také i stimulovat lásku k jazyku jako takovému. Pouze láska může člověka donutit k zapamatování různých definicí, gramatických výstřelků, nepravidelností a slovíček tohoto překrásného germánského jazyka – alespoň v mém případě to tak bylo. Naučila jsem se angličtinu ovládat tak ji ovládám pouze díky vlastní píli a fascinaci, a samozřejmě každodennímu odposlouchávání, které později dospělo i v samostatnou komunikaci. Přiznávám: jsem hráčka počítačových her – obdivovatelka virtuální reality a formy zábavy, která je všeobecně předmětem opovržení mnoha psychologů, kteří tvrdí, že hraní her není zdravé pro lidský úsudek a může poškodit náš náhled na realitu. Ale právě počítačové hry tolik přispěly k mému vzdělání! Zejména pak tzv. RPG (= hry na hrdiny), kde hráč nejen poslouchá dialogy a vybíjí si zlost na svých nepřátelích, ale také je nucen dělat vlastní rozhodnutí, a to většinou prostřednictvím výběru své odpovědi na dialog. Odpovědi si musí pečlivě přečíst a promyslet jejich důsledky, čímž již zapojuje více smyslů než jenom sluch. Dalším způsobem jak si zlepšit jazykové dovednosti je bezpochyby film a kniha, ale obě tyto formy jsou oproti hrám spíše pasivní a mnohdy efektivní až pro pokročilé studenty.
Pocházím z generace, kdy učitelé angličtiny byly povětšinou mladé, stále ještě studentky vysokých škol, které si takto přivydělávaly na studia. Byly nezkušené, což se často projevovalo i v jejich způsobu výuky. Svoji první učitelku angličtiny si pamatuji jako osobu úzkostlivě se držící učebnice, neustále se strachující, že nestihneme všechna ta nekonečně dlouhá a opakující se cvičení; tu a tam nervózně nahlížejíc do norem Ministerstva školství. Jejich hodiny byly pro nás, jakožto malé děti, nudné a nestimulující. Byli jsme nuceni osvojit si slovní zásobu a syntax jazyka, který byl pro nás nový, avšak pro většinu z nás nezajímavý. Učení pomocí hry bylo tabu: do školy se přeci nechodí, abychom si během hodin hráli. Již tehdy jsem tušila, že tento přístup k výuce je špatný, protože zapojení her, soutěží či prosté naučení a zpívání dětské písničky, nebo předčítání anglické pohádky by mohlo přitáhnout naši pozornost. Namísto toho nám bylo neustále připomínáno, že slovo „since“ se nečte jako „sájnc“ a že před slova která začínájí samohláskou nemáme dávat „a“ ale „an“, že plurál podstatného slova „child“ není „childs“ nýbrž staroanglické „children“, později také že minulý čas slovesa „become“ není „becomed“ ale „became“ a že „gonna“ je sice kratší verze, pro nás lenochy, přílišně dlouhého „going to“, ale opravdu se nejedná o jeho spisovnou verzi, nýbrž o hovorovou, a tudíž v testu rozhodně není uznatelná.
Když o tom tak přemýšlím, učit angličtinu na základní škole, a zejména pak na prvním stupni rozhodně není lehká práce. Vyžaduje kreativitu, kterou mnoho českých středních škol naprosto potlačuje, a schopnost přitáhnout pozornost žáčků, kteří jsou přeci jen naší budoucností. U teenagerů se předpokládá nepozornost a hyperaktivita a celková znuděnost vyučování, což se, dle mého, nedá příliš dobře ovlivnit, jelikož je to přeci jen přístup teenagerům vlastní – protest proti společnosti a věcem, do kterých je společnost nutí. Mnozí z nás takoví byli. U malých školáčků se ale zájem dá ovlivnit aktivním využitím hodiny – výše zmíněnými hrami, soutěžemi, zpíváním, předčítáním pohádek, či jejich sledováním a především konverzacemi na zajímavá témata (jako třeba hraní s panenkami, autíčky, či budoucí profese), poněvadž nejen input, ale především output je důležitý při dokonalém ovládnutí jazyka. Dobrá znalost gramatiky a schopnost ji vysvětlit není dostačující kvalifikace pro učitele cizího jazyka na základních školách – důležitá je kreativita, originalita, schopnost organizace času hodin a flexibilita, což jsou schopnosti, které mi chybí, ale proto také studuji fakultu filozofickou, a ne pedagogickou. A proto také nikdy nebudu učitelkou angličtiny na základní škole.