Projekt skončil v roce 2013

zpět na detail: Psychologická první pomoc

seznam všech úvah

Psychologická první pomoc

Tak by se nemusela jmenovat pouze víkendová akce v rámci nepovinně volitelného předmětu, zařadila bych výřezy z krizové intervence do běžné přípravy budoucích pedagogů. Pro všechny obory alespoň semestr. A těm, kteří by se tomu chtěli věnovat více, nabídnout pokračovací dva semestry. Omlouvám se, že se zaměřuji pouze na pedagogickou fakultu, ale kdyby měli pedagogové osvojeny alespoň základy krizové intervence, uměli by mluvit jak s dětmi, tak i s rodiči, a možná by o nich společnost měla i trošku vyšší mínění. Vždyť dříve byl pedagog vysoce ceněný, vážený, chodili za ním rodiče dětí i ostatní lidé ze vsi v krizi žádat o pomoc, radu. A dnes? Nemyslíte, že v tom hraje roli i to, jaké mají dnes rodiče zkušenosti se zájmem pedagogů o jejich děti a jejich problémy? A kolikrát pedagog dítěti slovem ublíží tak, že si jeho slova jako řezné rány nese celý život?
Jsem proto velice ráda, že téma, které by se zdálo možná vhodnější pro psychology, bylo alespoň ochutnávkově zařazeno do výuky na pedagogické fakultě, neboť dobrý pedagog musí být v jádru také malý psycholog.
Z globálnějšího hlediska mám za to, že každý člověk, nejenom psycholog, či pedagog, se ve svém životě setká s mnoha situacemi, kdy je postaven před člověka, který je v krizi. Domnívám se, že by se našlo mnoho lidí, kteří by o základní povědomí měli zájem. Zdravotnická první pomoc je součástí výuky již od základní školy. Možná by stálo za zvážení zařazení základů psychologické první pomoci mezi učivo zdravotnické první pomoci. Vždyť zdraví je přece definováno jako stav kompletní fyzické, psychické a sociální pohody.
A čím byla tato víkendová akce přínosná pro mě osobně? Již po přečtení názvu, krátké anotace a především profesního zaměření lektora jsem byla přesvědčena o tom, že to bude velmi zajímavé. A ono to zajímavé opravdu bylo. Jelikož se o vedení rozhovorů zajímám, tato akce jako by mi byla ušitá přímo na míru. Dozvěděla jsem se přesně to, co jsem se dozvědět chtěla. Utvrdila jsem se v tom, že mě velice baví se pomocí rozhovoru prodírat zástupnými problémy člověka a nacházet jeho pravý problém. Díky praktickému nácviku jsem si mohla uvědomit také své chyby, což mě posunulo zase o kousek dále.
Nadchlo mě to natolik, že se v budoucnu budu snažit ubírat tímto směrem. To, že dokážu někomu v krizi pomoci, mě velice nabíjí. Díky profesionalitě obou lektorek a jejich uchopení a organizaci akce se mi jakoby spojily určité nitě, které zatím vedly jen tak volně odnikud někam kolem a mimo. Stal se z nich silnější, odhodlanější, sebevědomější provázek, který už ví, kudy má dále směřovat. Tento pocit jsem dlouho nezažila. Jsem velice vděčná za to, že jsem mohla být 7. a 8. dubna 2012 tam, kde jsem být měla a s lidmi, s kterými jsem tam být měla. Děkuji.