Jak na nápravu poruch učení od 2.stupně ZŠ

Tento workshop mě velmi zaujal, i když nebyl první volbou ve výběru workshopů, které jsem chtěla navštívit. Bylo to vůbec poprvé, co jsem byla na přednášce tohoto typu, a tím myslím paní učitelky, které se s těmito žáky setkávají celou dobu svého působení ve školství. Zaujalo mě jejich vyprávění o jejich počátcích, rozpoznávání a postupném učení se o poruchách učení jakými jsou – dyslexie a dysgrafie, a celkově jejich vyprávění o tom že tyto poruchy byly zprvu negativně přijímány nebo přímo popírány a tyto děti byly označovány za lháře nebo byly častovány i horšími nadávkami. Bavily mě příběhy dětí, které měly tyto poruchy a přesto, díky své vytrvalosti a odhodlání, dokázaly velké věci, bylo tam několik příběhů dětí, které i s těmito poruchami, dokázaly vystudovat vysoké školy, například práva nebo medicínu.
Byla jsem také ráda, že pro nás byly nachystány materiály a hry, které nás donutily vžít se do role dítěte s touto poruchou a my si mohli na vlastní kůži vyzkoušet jaké to je. Nebyl to příjemný pocit. Myslím, že děti s touto poruchou musí být velmi silné, aby dokázaly přejít nadávky ze strany spolužáků a někdy dokonce i rodičů. Myslím, že připravený materiál – Zpověď dyslektika – byl více než výstižný a my všichni jsme si uvědomili, jak těžké to musí být.
Zaujaly mě různé techniky pomáhání dětem s poruchami učení, například to, že při diktátu píší každou druhou větu nebo mají diktát na doma předem zadaný, aby se na něj mohli připravit. Dozvěděla jsem se spoustu nových zajímavých věcí.
Myslím, že velmi důležitá byla pasáž o tom, že učitelky by se k dětem s těmito poruchami měly chovat jinak, než k ostatním, pomaleji jim zadávat a vysvětlovat úkoly a hlavně se snažit nevytvářet stresové prostředí, protože to jenom zhoršuje koncentraci dětí na práci. Velice důležitá je také důvěra mezi žákem a učitelem. Učitel musí věřit, že se žák dokáže zlepšit, musí ho chválit a myslím, že z velké části být taky jeho kamarád. Žák musí cítit důvěru a dobrý pocit po každém pochválení, po zlepšení známek.
Také si myslím, že práce učitelek je velice důležitá a ony musí být trpělivé a musí je tato práce bavit. Paní učitelky co nám na workshopu přednášely, velmi obdivuji a jsem ráda, že našly své životní poslání v pomáhání dětem s poruchami učení. V dnešním světě je málo lidí co dělají to, co je opravdu baví.