Projekt skončil v roce 2013

zpět na detail: Škola hrou a svět v obrazech

seznam všech úvah

Škola hrou a svět v obrazech

Možnost navštívit opět workshop zaměřený na waldorfskou tematiku jsem uvítala s potěšením, nadějemi a zvědavostí, zvykla jsem si totiž pozorovat u waldorfských pedagogů docela velkou šíři různorodých přístupů. Těšila jsem se, co nového mi přinese workshop Škola hrou a svět v obrazech. Těšila jsem se na paní Libušku Vlasákovou, o které jsem nic nevěděla.
Často pozoruji, že waldorfská pedagogika tak trochu odsouvá sama sebe do oblasti alternativ prostě jen tím, že se příliš vymezuje proti tradičnímu školství. Waldorf je jistě alternativa, nicméně je také jednoduše správná volba pro mnoho zdejších i zahraničních dětí a rodičů, pro které se stala alternativou tradiční škola.
Paní Vlasáková elegantně překlenula propast mezi alternativou a tradicí tím, že vysvětlovala, ale ne příliš a některé věci prostě jen nechávala působit. Bylo to zatím nejsrozumitelněji, nejjednodušeji, nejpřirozeněji a nejbohatěji podané vysvětlení, co je waldorf, které jsem zatím poznala. Žádná složitá filosofie, žádná teorie, jen nabídnutí prožitku. Možnost uchopit všemi smysly, přesně jako to dělá dítě na prvním stupni základní školy. Měli jsme možnost vyzkoušet si nejjednodušší učivo první třídy uchopit jinak, pohybem, slovem, obrazem, hudbou… a najednou se z něj stalo něco, co je přeci tak zajímavé! Pochopila jsem, že „škola hrou“ je skutečně učení se za pomoci dětských her. Taková abeceda nebo jednoduché počítání do deseti se stávají dobrodružstvím, pohádkou. Dítě se učí způsobem, který je pro něj přirozený celý jeho dosavadní život, proč to měnit ve chvíli, kdy místo do mateřské školky začne chodit do školy?
Paní Vlasáková měla působivý, přesvědčivý a citlivý projev. Severská pohádka o pohozeném dítěti v jejím podání mě dokázala uchvátit na dobu delší, než jsem já, vysokoškolská studentka, schopná v plné pozornosti sledovat přednášku. Že se z pohádky děti nic nenaučí? Naopak, dostanou to nejcennější.
Setkání s Libuškou Vlasákovou ve mně vzbudilo jedno profesní přání – být tak jako ona klidná, vyrovnaná paní učitelka, která děti zve, místo aby jim přikazovala, nabízí, místo aby vnucovala. V každém člověku je přece přítomná touha po vědění, jde jen o to, nabídnout ono vědění ve správné „kulinářské úpravě“, tak, aby bylo stravitelné pro dítě, dospívajícího, dospělého. Zdá se mi, že pedagogika ve waldorfském pojetí má velmi blízko k odvěkému snu celé učitelské profese – žákovi, který se chce vzdělávat. Takových je mnoho, doufejme, že se budou stále častěji setkávat s učiteli, kteří se na procesu vzdělávání podílejí celou svou osobností. Tím přinášejí nejhodnotnější učební látku – nepředávají jen znalosti, ale i postoje důležité pro plný a bohatý život.