Projekt skončil v roce 2013

zpět na detail: Anglicky všemi smysly není nesmysl

seznam všech úvah

Anglicky všemi smysly není nesmysl

Anglický jazyk. Vždy když uslyším tento pojem, trochu mi naskočí husí kůže. Nevím, je to jeden z předmětů ve škole, jako každý jiný, tak proč takové strachy? Mám možnost jet do ciziny, už se moc těším, ale někdo musí jet se mnou, proč? Protože se bojím, že se sama v cizině ztratím. Proč takové obavy? Toto úvodní krátké monologické zamyšlení mi připomíná mě samotnou, ale také spousty přátel. Proto, když jsem si na začátku semestru vybírala z nabídky programů projektu Pedagogika v praxi, workshop s názvem „ Anglicky všemi smysly a nesmyly“, jsem zavrhla hned mezi prvními.
Avšak dny ubíhaly a workshopy, na které jsem byla přihlášena, mi začínaly nevycházet. Ze dvou jsem byla nucena se z časových důvodů odhlásit. Ale co teď? Stíhám se ještě přihlásit na jiné? Jediná možná varianta byla angličtina. Tak to zkusím, říkala jsem si, a ještě že se tak stalo.
Hned z počátku bylo jasné, že nezůstaneme jen u teorie. Ing. Alena Vašků byla úžasná. Po celé dopoledne jsem ji nepřestávala obdivovat. Byla jsem přesvědčena, že angličtina musí být pro děti nezajímavá. Avšak podání učiva pomocí her, písniček, energických divadélek a společných aktivit mě zcela pohltila. Během celých tří hodin jsem litovala, že jsem za své dětství nepotkala podobný přístup. Zjišťovala jsem, že nabízet dětem cizí jazyk pomocí dramatu a her ať už v mateřských školách nebo dětem na základní škole, se vyplácí. Měli jsme možnost zhlédnout i pár ukázek přímo z hodin, které paní lektorka odučila. Projekce jsem vždy uvítala jako zpestření tématu. Když se zamyslím nad svojí zkušeností ze školních let, nejvíce jsem se snad anglicky naučila až ve třetím a čtvrtém ročníku na gymnáziu, tedy před maturitou. Myslím si, že první zkušenosti s anglickým jazykem zůstanou v dětech po velkou část života, ať už příjemné či nepříjemné. Já jsem například od začátku měla k tomuto světovému jazyku záporný vztah. Nebavilo mě se učit slovíčka a ještě se umět dorozumět? Proto, když dětem představím angličtinu jako hru, jsem názoru, že si k ní vypracují kladný vztah. A především si utvoří motivaci. Já jsem takové štěstí neměla. Ano, záleželo hodně na píli dítěte, ale kolik tak vzorných a pilných dětí je ve třídách? Teď, v dospělém věku se v cizině pomocí „rukou, nohou“ domluvím, ale nebylo by příjemnější a adekvátnější, kdybych si byla v jazyce jista a kdyby mě mluvit anglicky bavilo? To všechno už ale záleží na samotných učitelích a dětskému přesvědčení. Z workshopu jsem odcházela spokojená. I když třeba v budoucnosti učit angličtinu neplánuji, je dobré si podobné techniky uschovat např. pro svoje děti či vnoučata.