Jak pracovat s dětmi a mladistvými pod vlivem drog

Nedávno jsem absolvovala workshop o tom, jaký vliv mají drogy na děti a mladistvé a jak by se s nimi v takovém případě mělo jednat. Kvůli výuce jsem nebyla schopna se zúčastnit celého workshopu, ale první část, kterou jsem viděla celou, byla zaměřena především teoreticky a přemýšlivě, což je dobrý námět na úvahu.
Velkým tématem, který se na workshopu řešil, bylo to, že různé hry, stavy pod vlivem drog atd., nejsou reálné, přesto se v nich spousta především mladých lidí často utápí a myslí si, že tento způsob poznávání je dobrý pro jejich život, vedoucí workshopu nám říkal o tom, že to není vůbec pravda, jelikož to, co lidé zažijí, když hrají nějakou hru, nebo to, že mají nějakého oblíbence (např. zpěváka, herce) nedělá dobrotu, protože tak nemají vlastní zážitky, nýbrž jen ty vypůjčené, což není dobrý základ pro to jak vnímat svět.
Na jednu stranu s tímto tvrzením možná souhlasím, ale spíše se přikláním k tomu, že to není pravda. Ano, samosebou, pokud budu hrát nějakou internetovou hru nebo budu fanouškem herce, to, co mě bude ovlivňovat, nejsou to mé vlastní zkušenosti, tudíž je to něco, co jsem sama nezažila, ale opravdu musí člověk zažít vše, aby se mohl poučit?
Já například čerpám spoustu různých nápadů, zkušeností atd., pomocí knih a často i pomocí různých filmů nebo seriálů, protože je v nich skryta velká spousta příběhů, které bych ani nikdy zažít nemohla. Ne každý má možnost být ve dvaceti letech všeuměl, který byl v polovině státech světa, navštívil každý kontinent, zažil smrt blízké osoby, někdo mu zlomil srdce, někomu velmi ublížil atd.. Kdybych měla svůj život stavět jen na tom, co jsem doopravdy zažila svou vlatní osobností, bez toho, abych to někde vyčetla nebo vyslechla, moc bych toho o životě nevěděla, protože ve svých jednadvaceti letech jsem toho opravdu moc nezažila.
Podobné jako čerpání inspirace pro život v knihách a filmech je to i se staršími lidmi, podle mě je dobré mít okolo sebe někoho staršího, ve kterém se člověk může vidět, za kým může jít pro radu, koho se může zeptat, když neví, jak dál. Pro někoho jsou to rodiče nebo starší sourozenec, pro jiného učitele, někdo má skvělou babičku. Pokud má však někdo mladšího sourozence, babičku alkoholičku a rodiče s kterými si nerozumí, kde má brát své rady a čerpat inspiraci jak žít? Pro mě je odpověď jasná – knihy. Chápu, že není dobré se shlížet jen v tom, co není reálné, ale to, že je nějaká postava vymyšlená, neznamená že někde doopravdy nežije, že není reálná. To, že je nějaká herečka pěkná a vypadá obětavě a mile v rozhovorech také neznamená, že to skutečně není skvělý člověk, který pomáhá při různých charitativních akcích, mezi jednotlivými díly seriálu, který natáčí, si odskakuje pročistit přírodu a stará se o dvě děti, které miluje, což by se dalo vnímat jako dobrý vzor. Není špatné mít vzory, podle kterých se člověk může řídit, pokud nemá problém rozeznávat co je reálné a co vymyšlené a držet se reality.
Další myšlenkou, která byla na workshopu zmíněna, bylo tedy, že není dobré žít život založený na fantazii, že platí jen to, co je prožité, zažité. Pokud se nad touto myšlenkou zamyslím trochu více zeširoka, bohužel musím opět nesouhlasit. Myslím si totiž, že je dobré mít sny, je dobré si věci představovat, je dokonce dobré se občas nechat unést nějakou fantazií, zabořit se do něčeho, co vlatně ani není reálné a čerpat z toho, co nejvíce to jde.
Workshop se mi líbil hlavně proto, že mě navnadil na to, abych o těchto tématech přemýšlela, do druhé části jsem bohužel čekat nemohla, takže nevím, zda se ostatní návštěvníci dozvěděli něco více o tom, jak zacházet s lidmi pod vlivem drog. První část byla opravdu spíše takovou úvahou nad tím, co je a co není reálné, co použít jako inspiraci pro naše rozhodování a co naopak nepoužít.