Projekt skončil v roce 2013

zpět na detail: O čem snívá sv. Kateřina (Pouť obrazem a sochou za starou legendou)

seznam všech úvah

O čem snívá svatá Kateřina

Zúčastnila jsem se workshopu O čem snívá svatá Kateřina, tento workshop se uskutečnil v budovách Arcidiecézního muzea. Vždy když jsem byla na workshopu, byl na obvyklém místě v budově Dětí a mládeže, proto bylo pro mě muzeum velmi vítanou změnou. Velice se mi líbilo, že nás byl jen úzký počet a že jsme se tím pádem, ale hlavně také díky skvělému lektorovi se mohli všichni navzájem poznat.
Když jsem, jak se mohu přiznat a snad to nebude ostuda, poprvé uviděla prostory Olomouckého Dómu, úplně jsem oněměla, dominantností té stavby. Byl opravdu krásný slunečný den a já jsem s velkým nadšením očekávala, co nás čeká. Vůbec jsem si nedovadla představit jak bude workshop právě v muzeu probíhat. Přivítal nás opravdový zapálený profesionální lektor. Který nám řekl ve stručnosti maximum informací o své práci a o tom co vlastně dělají a čím jejich práce obohacuje ostatní. Hned nás zapojil do práce, takže všichni když dostali do ruky štětec a tuž, byli najednou úplně šťastní a soustředění. Potom nás vyzval k představení se, měli jsme odhalit svůj obor, takže jsme zjistila jaká pestrá škála oborů je právě mezi účastníky zastoupena. Ale hlavně měli jsme svůj monogram přirovnat k tomu, jací jsme a co nás vystihuje. Tím se většina účastníků úplně uvolnila a najednou zmizela taková ta neformální křeč, kdy se na sebe všichni dívají, prohlíží se a přemýšlí, kdo je to, co tu dělá a podobně. Nejlepší bylo, že kdykoli, když po nás chtěl nějakou aktivitu, vždy vysvětlil a na sobě ukázal co tím myslí a také se zapojoval, jak kdyby byl také jeden z účastníků. Následně nás vzal do prostor muzea, kde byla vystavená expozice japonského malířského umění. Mohli jsme si všechno projít. Měli jsme sebou polštářky, takže při výkladu jsme seděli v přátelském kruhu na zemi na polštářích, díky tomu všemu pro nás následný úkol, nebyl tak velkým problémem. Úkol zněl jasně, muži měli představit typické ženské profese, s ženskými rysy a my ženy jsme jim měli pomoci, k snadnějšímu splnění. Díky tomuto úkolu jsme se dostali i do gendrové problematiky.
Jsem velice ráda, že jsem se právě tohoto workshopu zúčastnila, byl pro mě velice přínosný. Opět jsem se přesvědčila, že jsou i lidé, kteří mají rádi svoji práci. Dělají ji s nadšením a zápalem a díky tomu dokáží obohatit i mnoho příchozích návštěvníků třeba právě muzea. Díky jejich práci není jinak třeba nudná návštěva muzea pouhou například povinností jít tam se třídou, ale i dobrým zážitkem na který budou dlouho vzpomínat a dozví se navíc něco nového a poznají i svoje spolužáky.