Projekt skončil v roce 2013

zpět na detail: Desatero učitele

trabzon oto kiralama

seznam všech úvah

ÚVAHA: Desatero učitele

Tato úvaha se bude týkat předmětu PVP, a to workshopu Desatero učitele, který se konal ve čtvrtek 17. 3. 2011.

Celý workshop se mi velice líbil. Přednášející se nám snažila dávat praktické rady do pedagogické praxe. Vycházela především ze svých vlastních zkušeností. Mluvila zejména o tom, jak se má učitel chovat k žákům na základních školách. Nejdůležitější je podle přednášející hlavně první dojem, tedy první vstup do třídy. Četla příběh jistého mladého učitele, který se měl poprvé představit své nové třídě. Na tomto příběhu názorně ukazovala, kterých chyb se učitelé často dopouštějí. Dále byl na celém workshopu velice zajímavý figurant, který představoval hyperaktivního žáka. Přednášející ho musela korigovat a používat metody, které by uplatnila v této situaci i ve třídě. Velice názorně nám tím předvedla, jak se k takovému žáku chovat. Např. dotknout se ho rukou jemně na rameni apod. To bylo velice přínosné, jelikož jak jsme se dozvěděli, bývají ve třídách průměrně 3 – 4 hyperaktivní děti. Dále byla velice zajímavá scénka, kterou předváděli někteří z nás posluchačů. Tato scénka se týkala problému nesoustředěnosti žáka v hodinách, jeho nepřipravenost, zasněnost, a dále také sklony stahovat k takovému chování i své spolužáky. Figuranti předváděli situaci, kdy si výchovná poradkyně s třídní učitelkou pozvala do školy rodiče právě těchto problémových žáků. Figuranti měli hrát své role tak, jak jim to přednášející určila. Tím vznikla velice zajímává debata. Přednášející do této debaty vstupovala a hodnotila, co bylo řečeno správně, a co by se naopak takto řešit nemělo. Bylo vidět, že hrát nepřipravený takovouto roli, není vůbec snadné. Co mě také velice zaujalo, byla oblast pochval a poznámek. Nejlepším řešením je podle přednášející žáky co nejvíce motivovat. Musí mít nějaký cíl, ke kterému mohou směřovat, musí mít pro co pracovat a snažit se. Dále je velice důležité udělovat žákům pochvaly. Je to vlastně logické, např. stejná situace nastává i na pracovišti. Pokud není pracující řádně ohodnocen jak slovně, tak samozřejmě finančně, nemá již dále chuť vyvíjet v této činnosti úsilí. Stejné je to i u dětí na školách. Pokud nedostanou čas od času pochvalu, budou se cítit méněcenní, nedocenění a samozřejmě ztratí chuť k práci. Co se týče poznámek, jsou samozřejmě v některých případech také potřebné. Poznámky by se ovšem neměli psát stylem: „Vykřikuje!“ „Nedává pozor!“ apod. Poznámka by se měla napsat podrobně, co přesně žák dělal. Učitel nikdy nesmí získat negativní přístup k žákovi, musí se neustále chovat láskyplně a bez afektu.

Tento workshop mě velice zaujal. Myslím, že vstup do pedagogické praxe jistě určitým způsobem usnadní. Nejvíce se však učitel naučí samozřejmě svou vlastní praxí.