Pro svoji úvahu jsem si vybrala workshop s názvem Co dělat než vyjdou žákovské noviny, sbírky..., aneb vedení žáků k samostatnému učení.
Tématem tohoto workshopu byla mediální výchova, jejíž obsah se týká hlavně komunikace, což jsem pochopila hned na začátku.
Hlavním tématem však bylo to, jak děti nebo spíše mládež zabavit, to je teda otázka, jak zabavit mládež? Dnešní mladé lidi, kteří jsou velice nároční na zábavu a trávení volného času, ne však z hlediska rozmanitosti, ale z hlediska zábavnosti. Otázkou však zůstává,co je pro takové teenagery zábavné? Já osobně si myslím, že je právě baví takové to nic nedělání a kecání o ničem. Většina mládeže je zaměřena hlavně na zábavu, kterou jim poskytuje počítač, bez internetu nedají ani ránu a o facebooku raději ani nemluvím a všichni místo toho, aby komunikovali z očí do očí, tak komunikují přes monitor počítače. Nevím proč, ale pokud člověk po teenagerovi něco jiného chce, tak pro něj je to jen obrovská nuda. Ale proč? Čím to vlastně je? Myslím si, že dnešní svět počítačů a dalších technických vymožeností na tom má nemalý podíl. Na co by mládež chodila do přírody, když jim počítač poskytne přírodu ještě z dokonalejšího pohledu, než z jakého ji vidíme ve skutečnosti. Stačí jedno kliknutí a teenager se ocitne právě v takovém světě, ve kterém zrovna chce být. To je podle mě právě ten problém, protože období dospívání je velice náročné, člověk si zrovna v tomto období dělá celkový pohled na svět a tvoří se v něm určité postoje a názory, které jsou v jeho životě stěžejní, tím nechci říci, že by se těchto postojů a názorů držel celý život, ale mohou jim život ovlivnit již na začátku. Tato problematika je plná otazníků a zůstává jen a jen na nás, abychom mladé lidi naučili komunikaci a ukázali jim, že lidská společnost je mnohem lepší než společnost počítače. Proč jim právě toto nedokázat pomocí medíální výchovy, která je plná komunikace, zábavy a hlavně dramatizace. Nejlepší cesta, jak ze sebe dostat stres je přece si na něco hrát, tak jako si hrají děti, u kterých je hra přirozenou součástí. Tak proč bychom si my hrát s mládeží nemohli? Měly bychom je nechat hrát a komunikovat, aby pochopili, že smyslem života není počítač, ale lidská komunikace.
Na závěr bych snad jen chtěla dodat to, že tento workshop mě absolutně odzbrojil. Hrát si na tiskové konference, které se párkrát dostali na docela tenký led a marně věřit, že to vlastně byla jen fikce a ne reálná situace, chvílemi jsem se opravdu musela smát a pořádně... i přesto, že jsem měla velice náročný den, tento workshop mi dodal opravdu hodně energie a dobrou náladu. A proto nebojme se hraní a komunikace bez kterého by byla v životě nuda, nemyslíte?
tag heuer replica watches www.tagswish.me