Úvahy /

Jak pracovat s mladistvými pod vlivem drog

Začátkem dubna jsem se zúčastnila workshopu s názvem „Jak pracovat s mladistvými pod vlivem drog“. Toto téma jsem si zvolila z několika důvodů, jednak z celé nabídky workshopů bylo nejzajímavější, a jednak mě problematika drog zajímá. Nikdy jsem sice žádné tvrdé drogy nezkoušela, na to jsem příliš opatrná, ale z mého okolí znám pár jedinců, co mají zkušenosti s marihuanou i jinými slabšími drogami. Kdykoliv mi vyprávěli své zážitky, znělo to velmi lákavě. Například koukali na film, předtím si dali marihuanu, a najednou film získal jiný rozměr. Začali si všímat detailů, kterých si do té doby nevšimli, začali vidět skrytá poselství a alternativní dějové linie. Také čas a prostor vnímali jinak, připomínalo to prý jiný svět. Jak dobře shrnul můj kamarád – procházíš městem a připadáš si jako kdybys přistál na cizí planetě, všechno je nové, domy, květiny, lidé a ty se nad vším musím pozastavit o obdivovat to.
Zní to lákavě, že? Ale já osobě bych to nikdy nezkusila, nikdy nevíme, jak na nás droga může působit. Pokud například máme sklony k depresím, může to droga ještě zhoršit. Ale taky nemusí. Každopádně můj postoj k drogám se změnil. Dřív jsem zavrhovala všechny drogy, byl to takový pozůstatek ze základní školy, kde jsme absolvovali několik přednášek na toto téma. Všechny měly podobný scénář – drogy jsou špatné, neberte je, nebo skončíte tak, jako tento muž na obrázku. Většinou o tom vyprávěli lidé, kteří viděli drogy pouze z jedné stránky. Proto se musím pochvalně vyjádřit o panu Procházkovi, který workshop vedl, protože ten věděl, o čem mluví. Drogy sám vyzkoušel a znal všechny jejich stránky – ty kladné i záporné. Podle mého názoru by měli právě takoví lidé pracovat se závislými lidmi. Také se mě líbilo, že se nás ptal, kdo vyzkoušel nějaké drogy. A nezapomněl také na drogy, které většina lidí ani jako drogy nevnímá – alkohol nebo počítačové hry. Dostávám se tedy k tomu, proč se můj postoj k drogám změnil. Když jsem se kdysi dávno o tom bavila s kamarádem, drogy jsem zavrhovala, otupují mysl, zkreslují realitu, člověk neví, co dělá atd. Kamarád se mě ale zeptal:„A proč tedy piješ?“ Neuvědomila jsem si, že zrovna sedíme na pivu a alkohol, jak víme, je legální droga. Neuměla jsem odpovědět. Jen tak? Ze zvyku? Odbourávají se zábrany a člověk zapomene na starosti? Tohle všechno umí i droga. Navíc alkohol může být zdravotně škodlivější než marihuana a vzniká na něm závislost – argumentoval on.
Nechci, aby to znělo, že obhajuji drogy, naopak jsem zásadně proti tvrdým drogám a všemu, co způsobuje závislost. Sama mám strach z takových věcí, nikdy nevíme, co nám to může udělat s myslí a tělem. Z člověka se rázem může stát troska – a to nikdo z nás nechce. Změnil se tedy můj názor na marihuanu, která nemusí být tak škodlivá (ale pozor, jedná se spíše o sváteční drogu, časté užívání také není dobré), a na alkohol. Ano, piju jej pořád, ale nutí mě to se občas zamyslet. Proč vlastně pijeme? Utíkáme před sebou samým, jak trefně řekl pan Procházka? Možná ano, možná také proto, že alkohol je dostupný a také chuťově velmi dobrý. Nebo je to jen společenský zvyk? Tlak přátel? A nebo jsme na něm závislí? To už si každý musí přebrat sám.