Projekt skončil v roce 2013

zpět na detail: Škola hrou a svět v obrazech

seznam všech úvah

Škola hrou a svět v obrazech

Dne 5.4.2012 jsem se zúčastnila workshopu, který se věnoval výuce na Waldorfských školách. Na tento workshop jsem se velice těšila, protože mě vždy zajímaly alternativní způsoby učení, které dítěti podají danou látku zábavnou formou. A nápadů, jak takové výuky dosáhnout tu bylo předvedeno opravdu hodně. Výklad byl nejen zábavně podán, ale mohli jsme si i na vlastní kůži takovouhle výuku na ukázkách různých her vyzkoušet.
V dnešní době je stále velká většina škol, které předávají učivo klasickým způsobem. Dítě tedy sedí v lavici, poslouchá učitele, který, často nudným způsobem, prezentuje určitou látku. Z vlastní zkušenosti mohu říct, že při takovém typu výkladu je opravdu těžké vydržet 45 minut soustředěný a vnímavý. Naopak na Waldorfských školách je způsob výuky zcela rozdílný. Veškeré učivo je tu podáváno prostřednictvím her a dalších kreativních činností (zpívání písniček, pohybové hry, aj.). Dále jsou tu žákům předčítány příběhy a pohádky, díky kterým se dítě může zamyslet a řešit tak například otázky etiky, lidského chování apod., což na klasických školách uvidíme jen velmi zřídka.
Ovšem podle mého názoru je těžké říci, jestli výuka na Waldorfských školách je opravdu ta nejlepší. Ačkoli jsou v těchto školách zájmy a potřeby dítěte v popředí a je pro něj nejspíše nejlehčí učit se hravou a zábavnou formou, myslím si, že právě klasický způsob učení má také určitě výhody. Např. myslím si, že i když dítě v hodinách pouze sedí a poslouchá, může se tak naučit, že v životě bude dělat spoustu věcí, které pro něj nebudou vždy příjemné. To stejné můžeme říci i o úkolech, které učitelé žákům zadávají. Dítě si díky tomu uvědomí, že často bude muset vykonávat činnosti, které ho bavit nebudou, ale jsou nezbytné. Dostane tak přípravu na opravdový život, který se často skládá z nejrůznějších nepříjemných situací, které ovšem musíme řešit.
Myslím, si že kdyby se typy výuky na Waldorfské škole a klasické škole sjednotily, bylo by to pro žáky nejlepší. Kdyby se druh výuky ve všech předmětech měnil, kdy například dějepis by se jeden týden učil klasicky, tzn., že dítě by poslouchalo učitele a dělalo si poznámky, a druhý týden podle Waldorfského typu, žáci by mohli hrát scénky na určité dějepisné téma, hrály hry, četly si příběhy z dějepisu, dosáhlo by se ve výuce nejlepších výsledků. Děti by totiž získaly pevný řád a takovou tu pravou připravenost do života z klasické výuky a odlehčení a nadhled z výuky typu Waldorfských škol.