Projekt skončil v roce 2013

zpět na detail: Předcházení vývojovým poruchám učení

seznam všech úvah

Předcházení vývojovým poruchám učení

Do programu Pedagogika v praxi jsem se v tomto letním semestru přihlásila poprvé a to na popud mé maminky. Která na vaše stránky narazila náhodou, když něco hledala na internetu. Hned jak to bylo možné, tak jsem se zapsala na workshopy, jeden z nich byl i workshop Předcházení vývojovým poruchám učení. Tento workshop vedla paní ředitelka Mgr. Ilona Šťastná, která učí na Waldorfské škole. Workshop mě zaujal právě tím, že byl zaměřen na předškolní a prvostupňové předcházení poruch učení, tzv. dis-. Dozvěděla jsem se, co všechno může vést k těmto poruchám. Že i nesprávné dodržování denního režimu (vstávání do školky, jídla v průběhu dne pokaždé v jinou dobu, pozdní chození spát) může ovlivnit toho malého človíčka, co máme doma. Já to pozoruji na mých malých sourozencích, jak jim nevyhovuje, když někdy jdou spát v jinou dobu, než jsou zvyklý, jsou poté vynervovaní a nedokážou se udržet v klidu. I když zase mít život pořád stejný by mě nebavilo, musíme do života vkládat nějakou tu neplánovanou akci a zábavu, jinak takový život není životem, ale určitým předpisem, který nám někdo předkládá. Vždyť všichni jezdí na výlety, na tábory, na dovolenou nebo jsou třeba nemocní a už i to změní celý denní režim. Ale samozřejmě záleží na každém z nás, jak si to zařídí. Na workshopu mě dále zaujalo, jaké pomůcky používají k výuce na Waldorfské škole. A že se například učí ve škole plést, háčkovat, vyšívat, vyřezávat ze dřeva a jiné. Docela to není na škodu, myslím si, že je to velice důležité pro správnou funkci jemné motoriky a pro naučení se soustředěnosti na danou činnost a vydržet u ní až do zdárného konce. Vydržet u nějaké činnosti je leckdy těžké a to hlavně v případě, že nám to nejde. Naučit se vytrvat a nepřestat může být obtížné, ale chce to pevnou vůli a hlavně dobrého učitele, který nám ukáže tu správnou cestu a navede nás na ní. Proto je důležité s dětmi pracovat pomalu a s pochopením, vždyť my jsme se to museli také nějak naučit. A obzvláště se obrnit trpělivostí u dětí, u kterých právě byla zjištěná některá ta dis-, protože oni za to vlastně nemůžou a nejradši by ji také neměli. Ale stalo se a porucha je na světě, tak musí zabojovat oba týmy a vše nastavit do přijatelných hranic. Hlavně by si rodiče neměli myslet, že za ně učitel udělá všechnu těžkou práci a oni, že budou sklízet jen ovoce úspěchů svých dětí. Takže doporučuji všem rodičům, předcházejte těmto poruchám, ale pokud se objeví, naučte se vy i vaše dítě s nimi žít.