Projekt skončil v roce 2013

zpět na detail: Jste připraveni na zařazení dětí se specifickými potřebami do běžné ZŠ?

seznam všech úvah

ÚVAHA: Je dobré integrovat děti se specifickými potřebami do běžných základních škol nebo ne?

Vzdělávání a rozvoj lidského jedince nezačíná až jeho vstupem do školního systému, ale ve skutečnosti už v okamžiku narození. Zejména při narození dítěte s vadou nebo poruchou je mimořádně důležité začít co nejdříve s intenzivní cílenou speciální péčí, která může pomoci výrazně snížit míru budoucího handicapu i v oblasti vzdělávacích možností.

Dnešní situace vykazuje posun na cestě k integrovanému vzdělávání. Údaje však ukazují na rozdílnost kritérií při označování žáků za „ postižené “. Proces integrace je v naší zemi úzce spjatý s celkovými tradicemi výchovy a vzdělávání až do současnosti.

Myslím si, že je velmi složité rozhodnout, jak a kdy přikročit k integraci znevýhodněných osob. Převládá spíše individuální posuzování a rozhodování. Žáci se specifickými potřebami si mohou osvojit mnoho způsobů sociálně adaptivního chování pozorováním a napodobováním nepostižených vrstevníků. Mohou lépe prospívat díky vyšším motivačním podnětům, především těm sociálním. Znevýhodněné děti se mohou naučit běžným vzorcům chování v situacích, které odpovídají situacím světa dospělých.

Úspěšnost integrace ve vzdělávání je ovlivněna řadou faktorů. Velkou roli zde hrají kromě jiného:
- prostředí školy (bezbariérovost prostoru, vstřícné klima atd.)
- postoje a kompetence učitelů ke vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami
- spolupráce se školskými poradenskými zařízeními
- přijetí ze strany učitelů, spolužáků a jejich rodičů atd.
- míra kvality speciální podpory
- dominující pohledy na školskou integraci ve společnosti i v místní komunitě.

Prozatímní zkušenosti prokazují, že v našich podmínkách lze nejlépe uplatnit následující formy integrace:
- společné vzdělávání žáků se specifickými potřebami se žáky intaktní v běžné třídě
- společné vzdělávání žáků se specifickými potřebami a nepostižených žáků s možností oddělených specifických činností.
- speciální třídy v rámci běžné školy.
Jak už bylo zmíněno, nejdůležitější je posuzovat dítě individuálně. Při rozhodování je také důležité brát v potaz, jaké postižení a do jaké míry je jedinec postižen. Aby byla integrace zcela správná, musí být splněny tyto náležitosti:
- aby se jedinec s postižením v kolektivu cítil dobře
- aby kolektiv měl porozumění pro daného jedince a dokázali ho přijmout mezi sebou.
- aby jedinec zvládal alespoň minimální požadavky, které jsou mu určeny.

Integrace může být vysoce prospěšná i nepostiženým vrstevníkům. Mohou se naučit bez rozpaků komunikovat se zdravotně nebo sociálně znevýhodněnými, mohou s nimi navazovat běžné společenské a přátelské vztahy. Zvětší si tak schopnost empatie a citlivějšího chování směrem k pomoci slabším a potřebným. Ale také na druhou stranu, některé nepostižené děti se mohou smát dítěti za jeho postižení, za které on sám nemůže. Což vede k tomu, že ho nechtějí v kolektivu a dokonce se může stát, že jedinec s handicapem může být šikanován. Jedinec se pak cítí „odstrčený“ od ostatních.

Integrace je velmi prospěšná věc. Ale může se stát, že dítě se cítí lépe v prostředí se žáky, kteří mají také nějaký handicap než ve třídě s intaktními dětmi. Ve speciální třídě se může dítě cítit lépe, poněvadž pociťuje, že se neodlišuje od ostatních a všechny děti jsou si rovni v dané třídě.